Lidovky.cz: Kdy jste začal vařit a jak jste se k vaření vlastně dostal?
Moje maminka má takový malý catering a vaří jídla na svatby a rauty. Doma máme takové malé bistro, kde jsem také občas pomáhal. A po hotelové škole už jsem měl jasno. Pocházím z Jávy, máme v rodině recepty, které se maminka naučila od mé babičky a ta se je naučila od své maminky. Dědí se zkrátka z generace na generaci. A jsou to takové rodinné poklady. Asi je ani nemáme někde napsané. Když mě maminka učila nějaké recepty a já se ptal na gramáž, vždycky koukala udiveně a říkala, že to musím cítit.
Ari MunandarAri Munandar pochází z ostrova Jáva v Indonésii. Po studiích sbíral své první zkušenosti v kuchyních prestižních hotelové sítě Hilton na Bali, v Anglii a Jihoafrické republice. V roce 1997 se v rámci sítě Hilton dostal do Prahy. Kromě hotelu Hilton působil také v prestižním hotelu Mandarin Oriental, kde spolutvořil koncept restaurace Essensia v pozici Executive Chef. Stejnou pozici později zastával také v restauraci Zinc v pražském hotelu Hilton. V roce 2016 se objevil v populární show Master Chef. Od stejného roku je také spojen se značkou SaSaZu. Ari získal za své kuchařské umění mnohá ocenění a restaurace Zinc se pod jeho vedením dostala na seznam doporučených restaurací podle gaultmillau and Michelin guide. |
Lidovky.cz: V Česku už jste poměrně dlouho dobu a vaříte ve vyhlášených restauracích. Ale kdy jste přijel poprvé a proč jste se vlastně rozhodl zůstat?
Přišel jsem lednu 1997, to už je poměrně dlouhá doba. Pracoval jsem předtím ve velkém hotelovém řetězci – v Hiltonu a když jsem byl na Bali, potkal jsem šéfkuchaře z Česka, se kterým jsem zůstal v kontaktu, slovo dalo slovo a on se mě jednoho dne zeptal, jestli nechci přijet do Prahy a já přijel a od té doby jsem tu. Přijel jsem v zimě, to byl trošku šok, všude to bylo šedivé, byla zima, a moc se mi tu nelíbilo.
Lidovky.cz: Ajak po letech zvládáte českou zimu?
Bylo to těžké, ale zvykl jsem si. Každý rok je to lepší a lepší, i když teda stále šedivé.
Lidovky.cz: Jak vám chutná česká kcuhyně?
Chutná. Samozřejmě, ne všechno jím. A taky podle mě se česká kuchyně nedá jíst denně, každý den si guláš prostě dát nemůžete. Ale ochutnal jsem skoro všechno a musím říct, že mi chutná dršťková polévka a bramboráky.
Lidovky.cz: A je něco, co vám opravdu nechutná?
Určitě. Nesnáším koprovou omáčku. Nemám rád kopr, ale celé to jídlo je divné, je to bílé, sladké, ale i kyselé.
Lidovky.cz:Vyskytuje se kopr v asijské kuchyni?
Kopr ne, ten byste v asijských pokrmech sotva našla. Stejně tak byste nenašla třeba šalvěj a majoránku. Máme jiné bylinky, dneska už i v Česku poměrně dobře známé, jako třeba koriandr, citronová tráva, thajská bazalka. Takže když jedu domů na Jávu a chci blízkým připravit bramboráky, majoránku si vezu sebou.
Lidovky.cz: Češi pijí poměrně dost alkohol, což v asijských zemích tak běžné není. Jak jste na tom s pivem? Chutná vám?
Alkohol se na Jávě příliš nepije, opravdu, třeba moje maminka vnímá alkohol opravdu velmi negativně. Nerozumí tomu proč by ho lidé měli pít. Když jsem byl doma a dal jsem si na sluníčku pivo, to bylo povyku. Pro mámu budu pořád malý kluk a ten rozhodně nesmí pít alkohol. Je to o kultuře, ta je tady jiná než na Jávě. Mladší generace už samozřejmě alkoholu holdují i na Jávě častěji, ale lidé stejně staří jako já? To rozhodně ne.
Lidovky.cz: Co vás vedlo k tomu, abyste v Česku zůstal?
Potkal jsem dnes už bývalou manželku, se kterou máme dvě dcery, takže to bylo naprosto přirozené rozhodnutí. A já neplánuju, možná to všechno bude jiné, až budou dcery větší, ale kamarádi mi stejně říkají, že už jsem poloviční Pražák. A mají pravdu.
Lidovky.cz: V současnosti vedete vyhlášenou pražskou restauraci SaSaZu, ale máte na starosti i jiné projekty..
Ano a také mám pod sebou projekty, které restaurace plánuje. Teď právě trávím většinu času v restauraci Yazu, která má jasně nastavený koncept – asijská kuchyně ale ve formě street food. A protože pocházím z Indonésie, najdete tu mnoho indonéských pokrmů – nudle, špízy, naší goreng nemůže chybět. Ale zařadil jsem i ramen, ne ten typický japonský, ale ten na indonéský způsob.
Lidovky.cz: Které jídlo je pro indonéskou kuchyni nejtypičtější?
Určitě hovězí rendang. Před deseti lety dokonce tento pokrm zvítězil a byl vyhlášen jako nejlepší jídlo světa. Je to asi jako český guláš, jen se připravuje samozřejmě úplně jinak. Je tam kokosové mléko, hodně koření, maso se vaří velmi pomalu. A podávám se s rýží. Určitě bych ještě zmínil Nasi Goreng – smažená rýže a Mie Goreng – smažené nudle. Ale Indonésie je veliká, každý ostrov má svou vlastní specialitu. Takže se to nedá tak úplně říct vlastně.
Lidovky.cz: A jak často létáte domů?
Snažím se alespoň jednou za rok, abych viděl celou rodinu. Dcery občas beru sebou.
