The Bistro: Skvělý personál a jídlo potěšilo a nezatížilo žaludek

Interiér se prezentuje cihlovými zdmi, dřevěným (velmi pohodlným!) nábytkem a v zásadě rustikální výzdobou, i když na pár holých edisonovských žárovek tu člověk také narazí. Scházíme po schodech do útulného „obýváku“ s cílem obsadit zahrádku, která se z nevábného vnitrobloku snaží vytěžit maximum – výhled na činžáky cloní hnědý plátěný „stan“, lemovaný nástěnnými květníky a dřevěnou stěnou s plechovými truhlíky s bylinami, jež vypadá jako stlučená z palet. Bouřka nás ale brzy zahání zpět, k velké „tabuli“ z teakového dřeva, nad níž tikají obrovské kapesní hodinky zajíce Březňáka.

Dostáváme jídelní lístek, který se údajně každý týden mění, takže na webu lze najít pouze mezze a tapas. A propos web: tak uživatelsky nepřívětivé stránky bez základních přehledných informací jsme už dlouho neviděly...

Menu obsahuje jedenáct drobných jídel typu tapas či mezze, dva předkrmy a jeden salát, jednu polévku, čtyři hlavní jídla (kromě tagliatelle si je lze objednat i v „tapasoidní“ velikosti) a tři dezerty. Rozhodujeme se pro větší množství malých jídel, abychom ochutnaly maximum, a přitom nepukly. První dostáváme v pohledné keramické misce pesto z červené řepy (80,-) v doprovodu velmi dobrého domácího bílého chleba. Pesto je výborné, zemitou chuť dobře narušuje stopička česneku, dále cítíme i jemně oříškovou chuť tahini. Domácí bramborové lupínky jsou moc olejovité, raději přikusujeme chléb.

Zatímco konzumujeme pesto a upíjíme víno, v přilehlé kuchyni, kam od stolu trochu vidíme, se chystají naše další chody, které zanedlouho dostáváme všechny najednou. Nejprve se vrháme na vynikající kachní játra, protože ta by vystydlá opravdu nebyla dobrá. Servírována jsou v maličké pánvičce, jež obsahuje i tmavě hnědý excelentní sos na bázi vína a šalotky, jemňoučké pyré z karamelizovaných jablek a skvělé marinované sušené švestky. Celá kreace je sladce navinulá.

Pokračujeme dalším teplým, původně hlavním chodem, pro nás však v miniverzi – tentokrát jsou to vynikající restované krevety (125,-), moc dobrá křupavá wonton taštička se zeleninou, prima špagety z bílé ředkve (bohužel nejsou teplé) a skvělá krevetová pěna s kousíčky koriandru.

K teplému úseku náleží i trhané králičí stehýnko s hořčicí (115,-), které se deliciózně rozsýpá pod snítkou čerstvé majoránky, zdařile ho doplňuje nasládle kořenová příloha z pečené karotky a kedlubny včetně variace pyré.

A čeká nás další dobrota – vlastně jakýsi salátek (115,-): obsahuje několik nudliček mořského vlka marinovaného v cukru, soli a bylinkách, několik dílků červených a žlutých slaďoučkých cherry rajčátek, skvělou marinovanou šalotku a ředkvičky, petrželkový olej a tři kopečky vynikajícího hedvábného humusu ze zeleného hrášku. Je to tak dobré, že bychom si klidně daly nášup.

Máme však před sebou ještě tři rolky z bílé ředkve plněné tatarákem z lososa s limetkovou sójovou omáčkou (115,-), opět výborné: tenoučká, zřejmě blanšírovaná ředkev je skvělým bezkalorickým nosičem pro tuto asijskou variaci, limetka dodává svěžest, sójovka říz...

Uzavíráme kávou a dezertem: Crémeux z tmavé čokolády Guanaja, servírovaný opět v keramické mističce. Hustý, sametově hladký krém z kvalitní čokolády je sladký tak akorát, jemně pikantní ananas, marinovaný v citronové šťávě, limetkové kůře a zázvoru, je vynikající, prima křupavý posyp pak tvoří čokoládová „hlína“. Čokoláda s ovocem je, jak známo, osvědčená kombinace a funguje i zde.

Za 1105 korun se nám dostalo velmi dobrého jídla, které nás zasytilo, potěšilo a – pro nás to hlavní – nezatížilo žaludek. Obsluha by od nás za svou ochotu a horlivost dostala jedničku s hvězdičkou, málokdy jsme však na otázku po ingrediencích či přípravě dostaly jinou odpověď než tu, kterou bychom pomocí jídelního lístku vygenerovaly samy. To, že host odchází s vědomím, že mu bylo sděleno nějaké drobné tajemství šéfkuchaře (které zas tak tajné být nemusí), přece podniku nemůže uškodit, naopak: zákazník je takovou důvěrou polichocen, přičemž je nasnadě, že mu chutnalo a do podniku se rád vrátí.