Papír jako čínský vynález sice lidstvo už tou dobou pár století znalo a naučilo se do něj balit například jídlo či vzácné látky, první doložená bedýnka z tohoto materiálu se však objevila až v roce 1817.
V dnešním Německu se tehdy začala sériově vyrábět papírová krabice, v níž se prodávala válečná strategická hra na dobyvatele. Některé zdroje uvádějí, že ve stejném roce podobnou schránku vyrobil i anglický průmyslník Malcolm Thornhill, ale z dochovaných dokumentů není zřejmé, zda k tomu vůbec došlo a co měla přesně uskladňovat.
Dlouhá čtyři desetiletí bylo kolem papírové novinky ticho, až roku 1856 přišli angličtí výrobci cylindrů Edward Allen a Edward Healey se zlepšovákem, který vývoj výrazně posunul kupředu. Nechali si patentovat vlnitý papír, s jehož pomocí vyztužovali své klobouky. A pak už to šlo ráz na ráz. V prosinci 1871 si americký vynálezce Albert Jones podal patent na „zdokonalení balicího papíru“ a materiál na vyztužení cylindrů použil při výrobě krabic. Byly díky tomu pevnější a unesly větší hmotnost než jejich nezvlněné předchůdkyně, jenže jejich produkce byla pomalá a příliš složitá.
Vylepšil ji v roce 1879 brooklynský podnikatel Robert Gair, který provozoval továrnu na výrobu papírových sáčků. Jeden z dělníků tam špatně nastavil lisovací stroj, ale výsledkem jeho chyby byl vynález postupu, během něhož šlo papír zároveň ohnout i oříznout – a na svět přišla skládací papírová krabice. Jeho zlepšovák umožnil výrobu několikanásobně zrychlit.
Roku 1884 pak švédský chemik Carl Dahl vyvinul pevnější papír, který odolával roztržení, roztřepení a protržení – a papírová krabice, jak ji známe dnes, byla hotová. Na začátku 20. století už byla všudypřítomná a začala nahrazovat proutěné či drátěné košíky a menší dřevěné nebo kovové bedýnky.
