Husitská vojenská taktika sice těžila z předchozích zkušeností, leč rodila se průběžně v reakci na aktuální dění. Pro husitská vojska byla v počáteční fázi revoluce příznačná výrazná početní převaha nezkušených či nedostatečně vycvičených pěších bojovníků nad jízdní složkou, přibližně v poměru 9:1. To určilo převážně defenzivní ráz husitské taktiky, jejíž prvořadý cíl spočíval v poskytnutí účinné ochrany pěchotě, která ne vždy disponovala kvalitními zbraněmi a zbrojí.
Proti úderu dobře vyzbrojených jízdních oddílů, na něž tradičně spoléhali nepřátelé, nalezli husité účinný prostředek ve vozové hradbě, sestavované zpravidla do kruhu z bojových i zásobovacích vozů.
