Ačkoliv mnozí v Evropě věřili, že se v Mnichově dalším z řady „ústupků“ podařilo uspokojit Hitlerovy mocenské záměry, opak byl pravdou. S naprosto odlišnými pocity prožívali tyto okamžiky obyvatelé českých zemí, jejichž životy se ani ne půl roku poté ocitly plně „pod ochranou“ vůdce třetí říše.
Odhodlání bránit vlast bylo více než zjevné už během zářijové mobilizace roku 1938. Nejen prožitky vojáků vyjádřil literární vědec, kritik a překladatel Václav Černý, jenž ve svých vzpomínkách o těchto vypjatých momentech napsal: „Cítil jsem na tom Dobrošově přímo fyzicky, že se náš lid právě ocitl na jednom z dějinných vrcholů sebe samého, že uzrál k hrdému ztotožnění se svou svobodou, že se cítí povolán… Cítil jsem také, že by bylo tragicky nebezpečné jeho sebevědomí z tohoto vrcholu srážet zbabělostí, kapitulací. Prožíval jsem okamžiky radostné exaltace a blížící se válku jsem si bezmála přál!“
