Politická reprezentace se shodla na stanovisku, že by do čela státu měla být zvolena významná nadstranická osobnost, požívající všeobecného respektu a nezatížená aktivním politickým působením v časech první republiky.
Mezi navrhovanými kandidáty se objevila jména průmyslníků Josefa Bartoně-Dobenína a Jana Antonína Bati, hudebního skladatele a prezidenta České akademie věd a umění Josefa Bohuslava Foerstera, diplomatů Františka Chvalkovského a Štefana Osuského, bankéře Jaroslava Preisse, generála Jana Syrového i historika Josefa Šusty. Nejvážnějším favoritem volby byl ministr zahraničních věcí František Chvalkovský, ten však kandidaturu rozhodně odmítl.
Přijatelný pro Slováky...
Teprve poté se pozornost upřela na dosavadního prezidenta Nejvyššího správního soudu dr. Emila Háchu (1872–1945), mezinárodně uznávanou právní autoritu meziválečného Československa, muže širokých kulturních zájmů a styků, národnostně tolerantního českého vlastence, demokrata s výrazným sociálním cítěním a praktikujícího katolíka, jenž si vždy zachovával objektivní odstup od politických zápasů a sporů předmnichovského období.
