Adolfu Hitlerovi zůstával Edvard Beneš trnem v oku i po potupné Mnichovské dohodě. Tento jeho vztah k druhému prezidentovi Republiky československé přetrval i po jeho abdikaci 5. října 1938. Pohled Benešových spolupracovníků a tehdejších politiků se různí v tom, zda vůbec zvažoval exil, nebo chtěl zůstat v okleštěné zemi. Podání většiny z nich ale berme s jistou rezervou, neboť ve svých pamětech často spíše vysvětlovali své politické představy a vize, než aby obhajovali zdrceného prezidenta.
Ještě před abdikací stačil Edvard Beneš prosadit jmenování agrárníka Ladislava Karla Feierabenda ministrem zemědělství v druhé Syrového vládě. Toho vláda již 6. října 1938 spolu s ředitelem Živnostenské banky Dr. Jaroslavem Preissem vyslala do Berlína, aby se snažili ovlivnit ve prospěch republiky potupné berlínské jednání o odstoupení pohraničí.
Letěli v letadle Československé letecké společnosti typu Douglas. Ani jeden z nich neuspěl, nechtěli je přijmout ani britští nebo francouzští diplomaté, ani nacističtí představitelé průmyslu, s nimiž se Feierabend osobně znal. Jediný, kdo mu věnoval čas, byl generální ředitel německého draselného kartelu Dr. August Diehn.
