Uvědomit si taková rizika a dokázat je pravdivě pojmenovat, to vyžaduje nejenom pozorovatelský talent a vyjadřovací schopnosti, ale i jisté charakterové vlastnosti a notnou dávku odvahy. Příkladem toho jsou mezi jinými též redaktoři Lidových novin, kteří spojili svou profesní dráhu se službou masarykovské demokracii, což se pak pochopitelně promítlo i do jejich pomnichovských osudů. Aspoň některé si nyní připomeňme.
Bezesporu nejznámějším z nich je Karel Čapek. Nikoli náhodou jsme právě jeho texty z podzimu 1938 několikrát zařadili do seriálové kroniky. Nezachycují totiž jen tíživou dobovou atmosféru, ale jsou protkány – navzdory všemu, co Čapek prožíval – neutuchající nadějí a dnes stále vzácnější „vírou v člověka“.
Prostřednictvím krásného jazyka, s nímž dokázal mistrně zacházet, nám zanechal zprávu jak o sobě samém, tak především o dění, jehož byl svědkem.
