Dosavadní parlamentnědemokratický systém se ocitl v palbě kritiky široké veřejnosti jako jeden z viníků národní a státní katastrofy. Vedle oprávněné kritiky přebujelého stranictví, tříštícího národní jednotu v čase ohrožení, stále bojovněji zaznívaly hlasy ideových odpůrců demokracie zdůrazňující, že předmnichovská demokratická republika neobstála ve srovnání s dynamickými autoritativními režimy.
Útoky proti zahraniční i vnitřní politice první republiky byly přitom provázány s odsudky mnohých jejích reprezentantů, především prezidenta Beneše, prohradních a socialistických politiků, nikoli však představitelů agrární strany, dominující většině meziválečných vládních koalic.
V čele agrárníci
Agrárníci se totiž stali vůdčí silou budování nové celonárodní občanské strany, jež by sloučila většinu dosavadních českých stran od pravice po střed na bázi obrany celonárodních zájmů. Dne 18. listopadu 1938 se ustavila pod příznačným názvem Strana národní jednoty a vedle agrárníků sdružila členstvo Národního sjednocení, živnostenské strany, Československé strany lidové a většiny Československé strany národně socialistické; v jejím čele stanul dosavadní předseda agrární strany Rudolf Beran.
