Teprve za chvíli pochopíte, s jak ironickým a zároveň něžným nadhledem se ve třiapadesáti pere se svým handicapem. V pátek večer poprvé v životě „uvidí“ fotbal. Mizerný zrak se jemu a nemnoha nevidomým, kteří dorazí s nadačním fondem Světluška, pokusí zpříjemnit speciální komentář redaktorů Českého rozhlasu.
Fotbalová reprezentace poprvé nabízí možnost nevidomým, aby byli součástí zápasu.
Kde? V Edenu.
Proč? Protože kvalifikační šlágr proti Anglii.
„Jsem strašně zvědavý a natěšený. Zažiju to vůbec poprvé,“ říká Novotný, který pracuje jako metodik v komunitním centru pro zdravotně postižené a zároveň trénuje goalball. Ten sport možná znáte z paralympiády, zrovna teď v Německu probíhá mistrovství Evropy. Slabozrací a nevidomí v tříčlenných týmech leží na podlaze, na očích mají klapky a snaží se dát gól míčem s rolničkami.
V pátek v Edenu nebudou poslouchat rolničky, nýbrž komentář přímo do sluchátek.
Budou chtít vědět, kdo z Angličanů má neoholené vousy, jakou barvu kopaček má český kapitán Darida, v čem se liší dres brankáře Vaclíka od ostatních, jaká gesta dělá trenér Šilhavý a jakou má kravatu, jak kdo je vysoký. A hlavně kudy se zrovna kutálí míč. Co vy nepotřebujete slyšet, protože vám stačí zapnout televizi, nevidomí přímo vyžadují.
„Když jsme tenhle přenos udělali poprvé, bylo to až dojemné, jak nám po zápase děkovali. Zářily jim tváře, protože při fotbale zažili víc, než kdy jindy. Zároveň nás prosili, ať si příště dáme záležet na detailech. Ty oceňovali úplně nejvíc,“ vzpomíná komentátor Jan Suchan na loňské derby pražských S.
Mimochodem, Sparta s komentováním proti nevidomé pokračuje, zatímco na celostátní úrovni jsou to spíš výjimky. Pár zápasů v hokeji, basketbalu nebo tenise, před měsícem se vysílala divadelní hra. Pro pátek se projektu „Nevidomý fanoušek“ chytne i fotbalová reprezentace.
Karel Novotný, který má odmalička šedý zákal, vzpomíná, jak chodil s kamarádem Ivošem do bývalého kina Alfa na Václavském náměstí, a přestože přes tlustá skla skoro neviděl, vyprávěl zcela nevidomému, co se na plátně odehrává.
Jenže ve francouzském filmu Medvědi se dlouhé minuty vůbec nemluví, jsou slyšet zvuky přírody a kamera se točí za medvídětem, které ztratí mámu: „A já musel Ivošovi komentovat, co se dělo. Jak na medvídě útočí puma, jak se chytají pstruzi, kudy běží lovci. Štěstí, že v kině sedělo jen pár lidí, tak nás nevyhodili.“
V Edenu nebude tím, kdo ostatním vylíčí, co se na hřišti děje. Nechá si vyprávět do sluchátek, jak se po levém křídle rozbíhá Raheem Sterling z Manchesteru City a ke střele napřahuje Harry Kane z Tottenhamu: „Stejně rád si poslechnu, kterému z hráčů kouká zpod dresu tetování nebo z jaké ruky ukazuje rozhodčí žlutou kartu. Víte, pro nás zrakáče (zrakově handicapovaný člověk) je fotbalový zápas většinou jen hrou dvaadvaceti jmen, zatímco díky speciálnímu komentáři se stává filmem s kulisami a tvářemi.“
