O co ve sporu jde?
Bojuje se o území Náhorního Karabachu a přilehlých oblastí, které si nárokuje jak Arménie, tak Ázerbájdžán. Jde o území o rozloze 4400 km² (to je zhruba stejně jako Pardubický kraj) v jihozápadním Ázerbájdžánu, ve kterém žije asi 145 000 lidí, většina jsou Arméni. Karabach má poměrně velkou důležitost i v rámci energetického trhu, jelikož oblastí vedou ropovody a plynovody, uvádí server Politico.
Problém s tímto územím je, že právně sice náleží Ázerbájdžánu, ale fakticky místo obývají a kontrolují Arméni. Ti zde vyhlásili autonomní oblast jménem republika Arcach. Ta však není oficiálně uznána žádnou zemí, uvádí BBC.
  |
Kdo proti komu bojuje?
Na jedné straně stojí etnická většina, která na daném území žije, tedy Arméni. Ti jsou podporování arménskou armádou. Proti nim bojuje armáda Ázerbájdžánu. Ta se snaží získat území, na které má právní nárok.
Jak konflikt začal?
Konflikt má historické kořeny v začátcích 20. století. V 19. století, kdy území náleželo do Osmanské říše, žili v Náhorním Karabachu Arméni a ázerbájdžánští Turci relativně v míru. To se změnilo po roce 1920, kdy území připadlo sovětskému Rusku. Josef Stalin v roce 1921 překreslil hranice mezi kavkazskými republikami Ázerbájdžánem a Arménii, Karabach tehdy připadl Ázerbájdžánu.
V Karabachu bombardují civilisty, současné boje překonávají všechny zdejší dosavadní excesy |
Arménie však s hranicemi nebyla spokojena. Domnívali se, že území Náhorního Karabachu má patřit jim a to proto, že zde většinově žijí Arméni. Následně v roce 1923 Stalin vyhlásil Náhorní Karabach jako Arménskou autonomní oblast uvnitř Ázerbájdžánu. Historici uvádí, že tyto kroky byly součástí sovětského způsobu politiky nazývaného „rozděl a panuj“. Spory na území od té doby gradovaly, Sověti je však dlouhou dobu drželi pod kontrolou.
Jak se konflikt dále vyvíjel?
Úměrně tomu, jak Sovětský svaz slábl, konflikty na území Nahorního Karabachu rostly. V roce 1988 arménská většina vyhlásila na základě referenda Karabach jako oficiální součást Arménie. Referendum Ázerbájdžán odmítl a došlo k šest let trvající válce. Kvůli ní musely stovky tisíc lidí opustit své domovy, a podle odhadů stála obě strany okolo 30 000 životů, uvádí BBC.
Strany se dohodly v květnu roku 1994 na klidu zbraní, Karabach od té doby kontrolují Arméni. Dohoda však nezahrnovala konsensus na tom, jak má být území rozděleno, a proto konflikt fakticky dále pokračoval.
Napětí v pohraničních oblastech Karabachu trvalo, byli zde přítomni vojáci, docházelo i k dalším ozbrojeným střetům a úmrtím na obou stranách. Největší přestřelka nastala v dubnu 2016. Ta dokonce vyeskalovala v takzvanou „třídenní válku“, která měla přibližně 200 obětí včetně civilistů. V průběhu let došlo k několika dalším střetům, všechny mírové dohody byly opakovaně porušovány.
Boje o Náhorní Karabach pokračují pátým dnem. Při ostřelování byli zranění dva francouzští novináři |
Koho podporují velmoci a jaké jsou jejich zájmy?
Celou situaci komplikují zájmy Ruska a regionální mocnosti Turecka, jak popisuje článek BBC. Arménie jako křesťanská země má dlouhodobou podporu Ruska, i většiny západních zemí. Pro Moskvu je oblast zvláště důležitá, jelikož se zde má vojenskou základnu. Ale přestože je Rusku blížší Arménie, ekonomické zájmy má v obou zemích, kvůli plynovodu, který zde vede, píše server Politico.
Ázerbájdžán jako země s muslimskou většinou je podporován Tureckem, ke kterému má kulturně blíž. Turecko je zároveň dlouhodobým nepřítelem Arménie, a to již od dob kontroverzní a stále Turky popírané Arménské genocidy v roce 1915. Turecko s Arménii dodnes nemá diplomatické styky.
Co se v Náhorním Karabachu děje v posledních dnech?
Od neděle probíhá v oblasti otevřený konflikt. Na tom, kdo ho začal, neexistuje shoda. Oba státy se navzájem obviňují z prvního útoku a dementují vyjádření druhé strany. Podle BBC jde o největší spor na území od roku 2016.
Obě strany tvrdí, že způsobily nepříteli značné ztráty, ale nezdá se, že by některá získala převahu. V karabašské metropoli Stěpanakertu se lidé museli několikrát uchýlit do krytů v obavě z bombardování. Podle agentury Interfax, která se odvolává na náměstka ministra obrany Náhorního Karabachu Artura Sarkisjana, bylo od nedělního propuknutí bojů s Ázerbájdžánem do pátku zabito celkem 158 karabašských vojáků.
Ázerbájdžánská armáda podle něj utrpěla mnohem vyšší ztráty: „Za uplynulých 24 hodin nepřítel přišel o 39 kusů obrněné techniky, čtyři bitevní letadla Su-25, tři bitevní vrtulníky Mi-24 a 830 zabitých vojáků. Zničili jsme také dělostřelecký oddíl nepřítele,“ prohlásil. Tato tvrzení nebylo možné ověřit. Baku neuvádí ztráty své armády v konfliktu, jen počty civilistů zabitých arménským ostřelováním. Dřívější arménská tvrzení o sestřelených letadlech a vrtulnících ministerstvo obrany Ázerbájdžánu popřelo.
Jakou používají aktéři techniku?
Obě strany v pondělí mobilizovaly zálohy. Vojáci na sebe střílí přímo, dále používají dělostřelectvo, tanky i helikoptéry. Podle informací BBC se země vzájemně obviňují z náletů pomocí bezpilotních strojů, shazování bomb na civilní objekty a využívání válečných dronů. Arménské ministerstvo dokonce pohrozilo, že užije raketomety dlouhého doletu a plošného účinku.
Jak se k aktuální situaci staví mocnosti?
Arménie v pondělí podle BBC obvinila Turecko z toho, že Ázerbájdžánu poskytuje přímou vojenskou podporu, to Ázerbájdžán odmítl a turecký prezident Erdogan v úterý vyzval Arménii, aby ukončila „okupaci“ území. Dále řekl, že mír může být zajištěn jedině tvrdými činy.
Ruské ministerstvo zahraničí se zatím vyjadřuje zdrženlivěji a to tak, že chce situaci urgentně řešit s oběma stranami. Na konci srpna tohoto roku bylo však Rusko obviněno z toho, že dodává zbraně arménské armádě. Ve středu Moskva nepřímo kritizovala Turecko a obvinila Ankaru z dodávek zbraní pro Ázerbájdžán. Dále Moskva vyjádřila znepokojení ohledně zpráv o účasti žoldnéřů z Libye a Sýrie.
Většina mocností včetně Iránu, Ameriky či Francie se nepostavilo ani na jednu stranu a stejně jako OSN vyzývaly k ukončení bojů a mírovým jednáním. K ukončení bojů vyzval také šéf americké diplomacie Mike Pompeo. Analytici se podle Politico obávají, že by konflikt mohl rozproudit rozepři mezi mocnostmi a tím by se mohlo vojenské nasazení ještě více zintenzivnit.
Existuje řešení?
Jak světové mocnosti, tak globální organizace vyzývají ke klidu zbraní a návratu k jednacímu stolu. Ázerbájdžán odmítá komunikovat o budoucnosti regionu, dokud Náhorní Karabach neopustí armádní složky. Na druhé straně Arméni nechtějí opustit region, dokud nebude existovat formální dohoda o tom, jak bude území rozděleno. Obě strany podle agentury Reuters jednání odmítly. Celý konflikt je tak v patové situaci a dá se očekávat, že vojenské útoky budou pokračovat.
