130 let

Milada byla poslední, nikoliv jediná

Česko

PRAHA Milada, Ladronka, Střešovičky, Buďánka nebo Papírna. To jsou jména pražských objektů, které byly zejména v devadesátých letech, ale i v tomto tisíciletí využívány squatery.

Squaterství, tedy obsazování nevyužívaných budov, v Česku začalo začátkem devadesátých let. Nejznámějším pražským squatem byla Ladronka v Břevnově. Chátrající statek uprostřed parku byl poprvé obsazen lidmi z Anarchistické federace v září 1993. Squateři se v Ladronce udrželi do roku 2000, kdy byli za dramatických událostí vyhnáni městskou policií ve spolupráci se soukromou bezpečnostní agenturou.

Většina z třiceti pokusů českých squaterů obsadit budovu skončila od roku 1989 neúspěchem. Několik z nich ale fungovalo určitou dobu s úředním „požehnáním“. Například komunita Medáci, která obývala letité domky ve starých Střešovicích. Rozpadlé domky squateři opravili a časem si je oblíbili i místní lidé. Medáci své aktivity financovali sami z nelegálně provozované kavárny. V roce 1999 byl dokonce jejich projekt podpořen ze strany radnice Prahy 6. Nakonec se ale zastupitelé rozhodli, že na území šesté městské části žádná alternativní kolonie nebude.

Jediný squat, který v Praze donedávna vydržel, byla Milada v Troji. Třípatrová vila, která stojí vedle vysokoškolských kolejí nedaleko vlakového nádraží Holešovice, byla obsazena v roce 1998. To, že ji squateři obývali bez přerušení prakticky dvanáct let, bylo umožněno i tím, že vila nebyla zanesena v katastru nemovitostí, a „papírově“ tedy vlastně vůbec neexistovala. Squateři také uzavřeli dohodu s majitelem pozemku. Podle této dohody směli dům využívat pod podmínkou, že zde nebudou provozovat žádnou kriminální činnost.

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás