I když existuje několik strategických dokumentů, s příchodem nového ministra se pokaždé přehodnocují, přepisují či nahrazují. A armáda vlastně neví, jak by měla vypadat za deset či dvacet let.
Konkrétních příkladů takových nekoncepčních kroků se dá napočítat několik. Tím posledním je nedávno ohlášené vybudování elitního oddílu UPSO (Útvar podpory speciálních operací). Jednotka bude spolupracovat se 601. skupinou speciálních sil, na jejichž stránkách se píše, že úkolem nového útvaru bude zabezpečit bojovou podporu, zajištění konvojů či rychlou pomoc v případě napadení. „Vznikající útvar se bude skládat z bojové jednotky typu komando a také z elementu informačních a psychologických operací,“ upřesňuje Jan Šulc, mluvčí generálního štábu. A dodává, že celkově se do UPSO začlení dvě stovky příslušníků. Nábor probíhá.
Jenže nejde o nic nového. Velmi podobnou speciální jednotku už jednou armáda měla. Řeč je o SOG (Special Operations Group). Vznikla v srpnu 2002 jako součást vojenské policie v reakci na teroristické útoky ze září 2001. Nejdřív se soustředila na ochranu důležitých osob, později se její úkoly rozšířily. Specialisté vyšlí z policie a armády se podíleli na dopadení hledaných osob nejen v Česku, ale s takovýmito úkoly pomáhali i spojencům v Afghánistánu, kde rovněž chránili české vojáky nasazené v misi.
V roce 2009 však ministr obrany Martin Barták (nominovaný ODS) rozhodl, že SOG skončí. Věrohodný důvod nikdy nezazněl, objevilo se jen několik nikdy nepodložených spekulací. Jedny mluvily o rozporech uvnitř skvěle vybaveného útvaru, jiné o nespokojenosti Vojenského zpravodajství, kterému mělo vadit, že SOG se mezi spojenci těší větší oblibě než 601. skupina speciálních sil spadající tehdy pod rozvědku. Fungování SOG stálo více než miliardu korun. A teď se podobný tým buduje zase od nuly.
„Speciální oddíl UPSO je něco jiného. Vznik SOG byl možná i osobní ambicí některého z bývalých ministrů,“ myslí si Stropnický. Generální štáb zatím nechce specifikovat, kolik financí si vyžádá rozjezd UPSO. Půjde ale o další stovky miliony korun.
Vychytejte Komára
A nekoncepčnost se citelněji projevuje v nákupech. Například radiolokační techniky. V roce 2000 zaplatilo ministerstvo obrany 67 milionů za mobilní radar Komár 2 určený k řízení letového provozu. Pardubická Tesla jej vyvíjela od 80. let, v polovině 90. let však už bylo podle oslovených expertů jasné, že po rozpadu Varšavské smlouvy ztrácí zařízení smysl. A jak před čtyřmi lety ukázal audit iniciovaný tehdejším ministrem Alexandrem Vondrou (ODS), v roce 2007 obrana Komára odprodala jako nepotřebný šrot za pouhých 188 tisíc korun.
Otazníky vzbuzuje i pořízení moderního dělostřeleckého systému Arthur. V roce 2004 byl zakoupen za 1,5 miliardy, ovšem česká armáda jej nedokáže plnohodnotně využít. Stále jí totiž chybí houfnice s dostřelem, aby dokázala zasáhnout polohu nepřítele vypočítanou Arthurem. „Dokud máme doma mír, je, přísně vzato, na našem území velmi těžko použitelná a využitelná velká většina armádní výzbroje,“ svěřil se kdysi Karel Kühnl, jenž svým podpisem v roce 2004 nákup radarového systému stvrdil. Kühnl schválil i kontrakt, v jehož rámci mělo vojsko získat 199 kolových obrněnců Pandur. Po škrtech se jich ale pořídilo jen 107 za 14 miliard a „zapomnělo“ se na velitelská, štábní a vyprošťovací vozidla. Ty se musí za další miliardy dokoupit nyní.
A ještě hlouběji v historii uvízl nákup bitevníků L-159 Alca. V roce 1997 si jich ministerstvo objednalo u Aera Vodochody 72, nákupní cena činila 52 miliard korun. Armáda ale později zjistila, že tolik podzvukových letounů neuživí a většinu jich odstavila a zakonzervovala v hangárech Aera a za uskladnění ještě podniku musela platit. Za zlomek původní ceny se je až nyní daří odprodávat.
Hlavní jsou peníze
Aby se takové přešlapy neopakovaly, chce současné vedení resortu zajistit několika strategickými dokumenty. Ten základní a velmi teoretický – Dlouhodobý výhled pro obranu 2030 – v červnu schválila vláda. Stále ale chybí navazující materiály specifikující potřeby vojáků a jednotlivé nákupy v čase. Například Koncepce výstavby Armády ČR má nyní mnohaměsíční zpoždění. Na tohle v minulosti doplatila Vondrova Bílá kniha o obraně. Dokument zůstal v půli cesty kvůli absenci konkrétnějších vizí.
Armádní stratégové zdůrazňují, že ještě důležitější než schválené plány je zajištěné financování. Tedy stav, kdy bude generální štáb několik let dopředu pevně vědět, s jakými penězi může každoročně počítat a podle toho plánovat veškerou činn
