Zaorálek chce nyní co nejrychleji vyhlásit výběrové řízení na jejího nástupce. Přál by si najít někoho, kdo má vztah k Lidicím a je schopen empatie a citlivosti.
Někteří lidé, kteří přežili vyhlazení Lidic, ředitelku loni obvinili, že překrucuje fakta. Byla to reakce na televizní reportáž o údajném udání obyvatelky Lidic, která měla nahlásit četníkům svou židovskou podnájemnici. Lehmannová v úterý obvinění, že nectí fakta, odmítla. Složit funkci se rozhodla, protože nemá důvěru v Zaorálka.
Ministr v úterý uvedl, že se rozkol mezi lidickými přeživšími a památníkem snažil řešit už loni. Lidé, kteří lidickou tragedii přežili, tehdy oznámili, že přerušují s památníkem spolupráci. „Stěžovali si, že podle jejich názoru k ním není přistupováno dostatečně citlivě, jejich výhrady byly vážné,“ konstatoval Zaorálek.
Lehmannové tenkrát podle svých slov řekl, že bez spolupráce s přeživšími nemá činnost památníku smysl. „Tehdy jsem řekl, že je to první úkol, který má, že se vztahy musí narovnat,“ uvedl Zaorálek. Ředitelka však podle něj komunikaci nezvládala a události po Novém roce naznačovaly, že se nic nezměnilo. „Připadá mi, že toho úkolu založeného na empatii a schopnosti komunikovat s lidmi a vcítit se do toho, co prožili, není schopná,“ dodal. Ředitelce v pondělí nabídl, ať sama rezignuje, protože odvolání může zhoršit budoucí uplatnění.
Zaorálek chce co nejdříve vypsat výběrové řízení. „A najít někoho, kdo má nejen schopnost rozumět faktům a historii, ale také lidem,“ uvedl. Dodal, že se nechce plést do debaty historiků. „Jde mi o to, jak vystupuje památník, nejde mi o zkoumání odborných věcí,“ dodal.
Památník Lidice připomíná nacistické vyhlazení obce Lidice 10. června 1942. Záminkou se stala domnělá souvislost obce s atentátem na říšského protektora Reinharda Heydricha, ze zhruba 500 obyvatel Lidic jich válku přežilo 160. Přímo v Lidicích bylo 10. června 1942 zastřeleno 173 lidických mužů, následně 16. června 1942 v Praze-Kobylisích dalších 26 občanů Lidic. Pobyt v koncentračních táborech nepřežilo 53 lidických žen. V deportačním táboře bylo v plynovém autě udušeno 82 lidických dětí. Po osvobození se do Lidic postupně vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí.