Sérioví vraziServer Lidovky.cz vám od ledna každé pondělí přináší nový seriál - příběhy největších sériových vrahů světa. Sériovým vrahem je člověk, který zabije několik lidí v delším časovém období. Vrah, který zabije velké množství lidí najednou - například Nor Anders Behring Breivik, se nazývá masovým vrahem. Všechny příběhy najdete na www.lidovky.cz/vrazi. |
Michal Králík byl policejním nováčkem, který měl 3. září 2008 první noční službu. „Udělala se instruktáž, rozdělili se kluci, rozdělila se auta, vyndaly se zbraně,“ popisoval Králík v dokumentu ČT Legendy kriminalistiky: Smrt ve službě.
Mladík k sobě dostal osmadvacetiletého zkušeného Romana Jedličku. Když vyjeli do chomutovských ulic, dostali hlášení, že v ulici Karolíny Světlé došlo k vloupání a že tam v domě hoří.
Roman Postl, nedávno propuštěný vrah, tam krátce předtím zavraždil třetího člověka během tří dnů - vietnamského zaměstnance herny. Postla však tentokrát viděl svědek a policie se tak brzy o jeho činu dozvěděla. Devětatřicetiletého útočníka viděl v domě, kde byla herna, mladý soused. Ten na něj zavolal, na to Postl reagoval výstřelem, který naštěstí svědka minul.
Vrah u pošty
Policie dostala informaci, že vrah běží směrem k poště a má na sobě červený svetr. Když Jedličkův vůz míjel budovu pošty, všiml si Králík, že muž podobný popisu tam právě probíhá. Jedlička vůz zastavil, zacouval a oba policisté vyskočili a rozdělili se.
„Všiml jsem si člověka, který odpovídal popisu a který se schovával v křoví u chodníku. Zařval jsem na něj, ať vyleze. On nereagoval, proto jsem vytáhl služební zbraň. Tu jsem na něj namířil a on v tu chvíli z úkrytu vyskočil,“ líčil Králík pro ČT.
Mladý policista se k muži přiblížil, byl od něj jen několik metrů, stejně tak Jedlička. „Všiml jsem si, že Roman stojí nedaleko s pistolí, pachatel měl také pistoli. Oba jsme na pachatele mířili.“ Muž začal vykřikovat, že má maketu a ať ho střelí do hlavy.
Policisté ho několikrát vyzvali, ať se vzdá a odloží zbraň. Muž se pak začal doopravdy sklánět a vypadalo to, že se vzdává. „Když se sklonil, natáhl závěr zbraně, narovnal se zpátky a vystřelil na Romana.“ V tu chvíli začali oba policisté na Postla také střílet. „Ještě se otočil na mě a vystřelil, pak spadnul na zem. Spadl i Roman a začal křičet, ať zavolám sanitku,“ vyprávěl Králík.
Slyší mě někdo? Pošlete sanitku
Ten pak k Postlovi doběhl a vzal mu zbraň. Hned poté zamířil k postřelenému kolegovi. „Chmel 553, Chmel 553, pošlete naproti Prioru, na 28. října, sanitku. Slyší mě někdo?“ křičel Králík do vysílačky. „553, opakuj,“ dostalo se mu odpovědi. „Pošlete 28. října sanitku. Je zde postřelený policista a pachatel. Jeli jsme na 28. října na to oznámení.“
Jedlička krvácel z ruky, za kterou ho Králík držel. Druhá rána byla v hrudníku. „Když záchranáři ošetřovali Romana, byl pachatel při vědomí. Řval tam, ať Roman chcípne,“ říkal Králík.
Jedna ze střel bohužel Jedličku zasáhla do srdce. Lékaři se ho snažili hodinu oživovat. Marně. Ještě týž večer jeho velitel a kolegové zamířili k partnerce Aleně Brokešové a Jedličkovým rodičům oznámit tragickou zprávu.
Pro Brokešovou to byl obrovský šok, za dva měsíce se jim měla narodit dcera. „Na nějakém hradě kdysi vlezl do mučírny, kde seděla čarodějnice, která věštila. Ta mu řekla, že se mu v 28 letech stane velká nehoda,“ vyprávěla partnerka.
Vášnivý motorkář Jedlička myslel, že se „věštba“ stahuje k jeho koníčku. „Myslel si, že se rozbije na motorce. Nic jiného ho nenapadlo. Říkal: ‚namelu se, no a co, nebude to poprvé‘. Vrátili jsme se z dovolené z Chorvatska, týden potom odešel do práce a už se z ní nevrátil,“ vzpomínala Brokešová. Roman Jedlička zahynul v 28 letech.
Postl začínal jako celník
Kdo vůbec byl Postl? Pocházel z Proboštova u Teplic, na většinu lidí působil jako milý a uctivý člověk. Vystudoval průmyslovku, pak nastoupil jako celník na hraničním přechodu na Cínovci. Jenže se zapletl do aféry s několika neproclenými auty a odešel, trestní stíhání se mu ale vyhnulo.
Místo toho začal auta přes hranici převážet sám. Když jeho sestra, také zaměstnaná u celní správy, v polovině 90. let zemřela na rakovinu, začal mít i on velké zdravotní potíže.
Známým řekl, že mu špatně pracuje štítná žláza a stěžoval si na nesnesitelné bolesti. Ty tlumil velkými dávkami nelegálně opatřeného morfia. Dávky, jež neustále zvyšoval, začaly ovlivňovat jeho psychiku. „Měl halucinace, jednou viděl duchy, jindy v autě panikařil, že se proti nám řítí letadlo,“ vzpomněl pro IDnes.cz jeden z jeho známých, jenž si nepřál zveřejnit jméno.
Postl propadal drogám čím dál tím víc. Na začátku roku 1998 byl stíhán za výtržnictví a ublížení na zdraví. 29. března 1998 se vydal bavit. Oslava měla proběhnout na diskotéce Černý Orel v Oseku. Opilý 29letý Postl vytáhl pistoli a vystřelil do vzduchu, chlubil se zbraní před dívkou. Na posměšný komentář jednoho z hostů reagoval násilně, rvát se pak začal i se 17letým vyhazovačem.
17letého vyhazovače střelil sedmkrát
Mladík ovládal bojové umění a získával nad Postlem převahu. Jenže on měl přeci pistoli! Ozvala se rána a vyhazovač skončil na zemi. Postl pak do ležícího těla vystřelil ještě šestkrát. Zřejmě zdrogovaný excelník zvedl vítězoslavně ruce nad hlavu a odešel.
Policisté si pro něj došli druhý den. Doma sice nenašli pistoli (kterou zahodil), ale zato tlumič, 590 gramů semtexu a odpalovací zařízení. K čemu to všechno mělo být? Plánoval „velkou ránu“? Nikdy neřekl. Postl dostal od soudu za vraždu 13 let.
Na jaře 2008 byl za dobré chování propuštěn. Podle psychologů svého činu údajně litoval. Několik měsíců „sekal dobrotu“, pracoval u známého na stavbě. „Nechápu to, byl vždycky slušný, všechny uctivě zdravil, i teď po propuštění. Přišlo mi, že se má dobře, jen si stěžoval, že je těžce nemocný,“ řekla o Postlově řádění žena, která ho znala od školky.
Postl začal v létě užívat pervitin. Ten si píchal spolu s Davidem Černým, kterého poznal o pár týdnů dříve.
Postl si srpnu 2008 za pět tisíc korun koupil pistoli a náboje, prý „od nějakých Jugoslávců v Děčíně,“ uvedl Černý. „Kontakt na ně jsem sehnal ve vězení,“ řekl policistům Postl v nemocnici.
Prvního září se Postl s Černým domluvili, že na silnici v Teplicích přepadnou nějakého řidiče. Zaparkovali u krajnice, kde si „šlehli“ nitrožilně pervitin. Předstírali poruchu, když jim zastavil řidič stříbrného audi. „Dole je benzinka,“ radil jim Karel Diviš. Postl ho následně střelil do hlavy. Tělo položili na zadní sedadlo, překryli dekou a v jeho audi se projížděli po Teplicku. Jejich sebevědomí bylo tak vysoké, že s mrtvolou v kufru v 90 km/h v hodině předjížděli i policejní vůz....
Zastřeleného muže okradli. „Podnikatel, a nemá ani korunu,“ poznamenal Postl, když viděl v peněžence jen kreditní karty. Tělo ukryli u Žalan, auto potopili ve vápence u Lahoště a ukradené věci se snažili prodat.
„Nechtěl mi dát tržbu, tak jsem ho střelil do hlavy“
Druhý den následovala další chladnokrevná vražda. „Nechtěl mi dát tržbu, tak jsem ho střelil do hlavy,“ vysvětloval Postl, proč zabil čerpadláře v Ústí nad Labem. Na „benzince“ sebral peníze a elektroniku za 85 tisíc korun. I tady mu asistoval Černý.
Třetí den zastřelil pervitinem posilněný Postl v Chomutově vietnamského barmana, zatímco Černý, který hernu vytipoval, na něj čekal venku v autě. Z herny Las Vegas si odnesl několik tisíc, pak vystřelil po mladém sousedovi. „V domě jsem potkal ženu a kluka. Byli dotěrní, ptali se, co tam dělám. On někam pořád telefonoval, tak jsem na něj vystřelil,“ popsal vrah, který pak hernu zapálil a začal utíkat, než na něj narazili Králík s Jedličkou...
„Chtěl bych všechno vrátit, nezažít to, Aby Roman byl svědkem toho, jak mu roste jeho dítě. Musí být to hrozné - vědět, že táta byl hrdina a nepoznat ho,“ říkal se slzami v očích nyní nadstrážmistr Michal Králík.
Roman Postl zemřel pět dní po poslední střelbě, 8. září 2008, na následky zranění a po odoperování ledviny a části střev. Spolupachatele Davida Černého chytila policie po několika dnech. Za napomáhání k vraždám odešel v roce 2010 od soudu s trestem 19 let vězení.