Nabízí pravý opak oproti stálému, klidnému a předvídavému vedení, které od Spojených států čekají jejich spojenci. Výroky o tom, že má Amerika na Severní Koreu „namířeno a nabito“, a výroky o „ohni a zlobě“ jsou obzvláště nezodpovědné. Ohrožují americkou důvěryhodnost, a i když jde o blafování, riskují eskalaci ze strany severokorejského režimu.
Ještě nebezpečnější však je, že Trumpova administrativa opravdu koketuje s myšlenkou preventivního útoku na Severní Koreu, protože jaderné odstrašení prý nemusí fungovat. Když ale jaderné zastrašení fungovalo na Stalina či Mao Ce-tunga, proč by nemohlo fungovat na Kim Čong-una? Všichni bývalí prezidenti USA vylučovali myšlenku preventivního útoku na zemi s nukleární kapacitou, a to z pochopitelných důvodů.
Potíž je podle Rachmana v tom, že když je prezident doma pod tlakem, může se pokusit vyvolat mezinárodní konflikt, aby se probil z krunýře domácích potíží.
Sebastian Gorka, poradce v Bílém domě, už prohlásil, že během kubánské raketové krize stála celá Amerika za JFK a podobně by dnes měla stát za Trumpem během krize severokorejské.
Pouhé flirtování s myšlenkou, že Amerika by se měla sjednotit za svým prezidentem, musí znervóznit každého, kdo si pamatuje něco z historie. Vlády, které čelí domácí krizi, jsou mnohem náchylnější k dobrodružstvím v cizině. Jedním z podstatných důvodů k vypuknutí první světové války byl fakt, že vládnoucí německá strana byla v krizi a pod tlakem. Císař pak vyhlásil, že strany už k ničemu nepotřebuje, protože „nyní už jsme všichni němečtí bratři“.
Lídři, kteří jsou doma pod tlakem, mají také tendenci dopouštět se chyb a chovat se iracionálně. Traduje se, že během skandálu Watergate měli členové Nixonovy administrativy vzkazovat generálům do Pentagonu, že mají zavolat pro jistotu ještě jim a dvakrát to ověřit, kdyby se náhodou vystresovaný Nixon rozhodl použít jadernou zbraň. Bohužel ani tehdy, ani dnes není podle Rachmana jasné, zda může americkým prezidentům v použití jaderné zbraně někdo zabránit. Ti, kdo si myslí, že „dospělí“ a normální lidé v Trumpově okolí mají prezidenta pod kontrolou, by si měli všimnout, že například generál McMaster, šéf sboru bezpečnostních poradců, hájil nedávno Trumpovo válečné strašení v televizi.
Odpověď Kongresu na Trumpovo strašení válkou byla prý až dosud velmi slabá, jak ze strany samotného Kongresu, tak zevnitř administrativy.
Komentář Monitoru JM: Provokativní a inspirativní text. Rachmanovy obavy bych ale osobně poněkud tlumil.
Amerika nezahazuje diplomacii, naopak je v ní v posledních týdnech velmi úspěšná. Prosadila v OSN sankce proti Severní Koreji, se kterými zázračně souhlasilo i Rusko a Čína. Příčiny vzniku první světové války jsou nepochybně složitější, z Nixona dělá Rachman daleko většího mamlase a blázna, než jakým kdy byl. Trump JE v nucené správě establishmentu a generálů a vliv pošahaných ideologů v jeho vládě přes všechny intriky a probíhající „války o trůny“ oslabuje. Faktem je, že Trumpova emotivní rétorika vytváří dojem lability a nepředvídatelnosti, ten je ale asi silnější než skutečnost.
Před téměř dvěma lety pobýval autor Monitoru JM v Jižní Koreji a po návštěvě tamějšího vládního institutu, který se zabývá Severní Koreou a ve kterém sedí největší mozky, jsem byl těmito experty opakovaně ujištěn, že severokorejský lídr není blázen a svou mocenskou bázi si buduje velmi racionálně.
...
Milé čtenáře a příznivce Monitoru JM a pochopitelně i serveru Lidovky.cz a Lidových novin upozorňuji na knižní vydání výběru z mých nejzajímavějších článků uplynulých sedmi let. Kniha se jmenuje Na tříkolce mezi tanky podle životopisného rozhovoru novinářky Anastázie Harris s autorem, který publikaci uvádí.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.