Zatímco Merkelová hájí cestu přesvědčování, Macron cestu vymáhání, máme-li to říci zjednodušeně. Je užitečné komunikovat se zástupci obou hlavních proudů v EU, ale zároveň si být vědom jejich rozdílů a hlavně toho, co je stravitelnější pro státy typu Česka. Zřetelněji než u Macrona, jenž je prezidentem jen rok, je to vidět u Merkelové, jež vládne Německu už 13 let a zanechává v něm svůj otisk.
Chášukdžího vražda je nestvůrnost, řekla Merkelová během návštěvy Prahy |
Kancléřka navštívila Prahu čtyřikrát (2007, 2008, 2012, 2016), vždy jen na jeden den. V tom se včerejšek nelišil. Ale lišil se v tom, že tato návštěva by mohla být její poslední v roli lídra Německa. Tamní vývoj je těžké předvídat. Vyloučit nelze nic, tedy ani předčasné volby a konec kancléřčiny kariéry. Už proto lze její působení i vztah k Česku do jisté míry shrnout.
Lze říci, že nikdy před ní nemělo (a po ní možná mít nebude) Německo lídra s tak osobním a vstřícným vztahem k Česku. Je to dáno už společným prožitkem komunismu. Pak jejími vědeckými pobyty v 70. letech a osobní známostí s Rudolfem Zahradníkem. (Který evropský lídr by přijel na 90. narozeniny českého občana?) A snad i tím, co říká legenda: když CDU řešila první kandidaturu Merkelové do voleb, nechala ji „prolustrovat“, aby předešla zádrhelům v kampani. A zjistilo se prý, že za jejích pobytů v komunistické ČSSR ji tady nikdo „nepráskal“. Jsou to detaily, ale právě takové detaily skládají mozaiky, o které političtí lídři opírají své postoje.
Ano, Merkelová si zaslouží kritiku za leccos, hlavně za jednostranné otevření hranic v létě 2015. Ale při vší kritice je třeba mít na zřeteli jednu věc. Jak by dnes na jejím místě jednal její konkurent či nástupce, nedej bože někdo z AfD? Ano, Merkelová apeluje na evropskou solidaritu a přerozdělování migrantů. Ale nikdy tím nepodmiňovala čerpání unijních fondů, jak to chtěli její domácí konkurent Schulz či unijní partner Macron. Ať už si o ní myslíte cokoliv, takového partnera v Německu už jen tak nenajdeme.