Nuže, chci obrátit pozornost zastánců „angažované“ poezie k veledílu evropské klasiky 20. století, z něhož letos vyšel druhý a třetí svazek v důkladně komentovaném překladu Anny Kareninové.
Dílo je meditací o tom, že evropskou kulturu ničí svévole zpupných bohatců. Dílo je angažovaným výkřikem proti bankám a bankéřům. Do díla jsou zakomponovány citace z dobových dokumentů o sociální nerovnosti, mimo jiné o dětské práci v Anglii, též s odkazem na Marxův Kapitál. Jedním z vrcholů díla je zpěv o úroku, latinsky „usuře“: „Kameník nemůže ke kameni / tkadlec nemůže ke stavu / KVŮLI USUŘE / Usura je mor, usura / otupuje jehlu v dívčí ruce / ochromuje přadlákův um. / Z usury nevzešel Angelico, ani Ambrogio Praedis, z usury / nebyl postaven žádný kostel (...).“
Dílo se nazývá Cantos a napsal je Ezra Pound. Muž, který se z naštvání na bezohlednost své „rodné“ anglosaské kapitalistické civilizace obrátil k adoraci italského fašismu – tak jako jiní k adoraci bolševismu. Citované Canto XLV stojí opodál od Canta XLI, jež je ódou na Mussoliniho a jeho sociální reformy.
Za druhé světové války Pound vysílal ve fašistickém rozhlase a po válce se taktak vyhnul trestu smrti s poukazem na údajnou choromyslnost. A přece nikdo nikdy nepopíral, že byl jedním z největších básníků 20. století! Cantos se přivalila do současných debat v české kultuře právě včas. Leží jako balvan na křižovatce všech příliš jednoduchých protikladů. Poezie, politika, morálka: Na všech záleží. Ale jejich snoubení není tak snadné jako facka.
