Před samotnou akcí se pořadatelé zaštiťovali T. G. Masarykem či obranou demokracie a ústavnosti. Když však v pátek měli organizátoři svou svobodomyslnost projevit, nechtělo se jim. A tak na „jejich“ oslavách směli promluvit jen schválení prezidentští kandidáti, jmenovitě Jiří Drahoš, Marek Hilšer a Pavel Fischer.
Naopak nesměli promluvit Michal Horáček a Mirek Topolánek. Kritéria organizátorů shrnul již před oslavami mluvčí organizátorů Jan Gregar: „Dáme prostor těm, u kterých jsme přesvědčeni, že se chovají v souladu s hodnotami 17. listopadu, ale třeba nemají takové prostředky, aby byli více vidět.“
Horáčka nepozvali na pódium během koncertu. Neztělesňuje prý hodnoty 17. listopadu |
Samozřejmě si můžeme myslet, že například pan Drahoš má peněz i publicity vrchovatě, ale na druhou stranu jeho angažmá 17. listopadu 1989 bylo nesrovnatelně menší než Horáčkovo.
A Mirek Topolánek, nebyl snad demokratickým premiérem téhle země? Můžeme být kritičtí k jeho politické činnosti, ale absolutně jej nelze považovat za nepřítele 17. listopadu.
Leč co na tom; „soulad s hodnotami“ určuje pořadatel. A komu to připomíná bolševické manýry nesoucí se vduchu 80. let („dialog ano, ale ne s každým“), má prostě smůlu.
Žijeme ve svobodné zemi, kde si každý může svobodu a otevřenost vykládat po svém, též si na své akce může zvát své hosty a nikoli ty, o které nestojí. Potud je samozřejmě vše v pořádku.
Na druhou stranu – kdo se zaštiťuje svobodou a jedná netolerantně, nemůže se bránit kritice a výsměchu.
Organizátoři, kteří se zaklínali nepolitičností, se projevili politicky hodně hloupě. Může nám být líto hlavně Marka Hilšera a Pavla Fischera, že svá jména spojili s lidmi, kteří mají za to, že jim 17. listopad patří.
Jedno je jisté: demokrati na baterky bez špetky odvahy a velkorysosti nám nejsou k ničemu.