Dokumentární reality show vznikla údajně tak, že filmaři chtěli připravit jednoduchý dokument z hájemství amerických majitelích zábavních parků s kočkovitými šelmami. Záhy však vyšlo na povrch, že každý z těchto vášnivých a temperamentních jedinců je svým jedinečným způsobem blázen. Někdo má kostlivce ve skříni, jiný chystá vraždu a další je hlavou sexuálního kultu.
Pán tygrů byl divoká jízda, bezuzdná zábava v ryzí podobě. Bizarní příhody se nabalovaly jedna na druhou a netflixovské publikum bylo u vytržení. Vznik pokračování nebyl vzhledem k nátuře díla vůbec jasný, ale dalo se předpokládat, že si streamovací gigant cestičku najde.
  |
Druhý Pán tygrů na ploše pouhých pěti dílů blíže rozvíjí tři příběhové linky z úspěšného předchůdce. Jiná je tedy i struktura seriálu, jenž tentokrát nenabízí přímou příběhovou linku (která v jedničce vyvrcholila zatčením Joea Exotica), ale tři téměř nesouvisející exkurze do konspiračních teorií a dolování senzací.
Tentokrát v praxi nedojde ani na zvířata a vlastně ani na titulní svéráznou
První díl je shrnutím známého Exoticova boje za propuštění na svobodu. Známá fakta, jež má každý fanoušek původního Tygřího pána v malíčku i bez pokračování, ozvláštňuje rozhovor s bratrem Exotica Yarrim. Ten odněkud vytáhl zapomenutá rodinná alba a je jedinou přidanou hodnotu celé epizody.
Pán tygrů“ Joe Exotic (vlastním jménem Joseph Allen Maldonado-Passage) je polygamním gayem, zpěvákem country a milovníkem zbraní v jednom. Kvůli domnělému plánování vraždy své konkurentky Carole Baskinové dostal do vězení, kde ho nyní divák může vnímat jen prostřednictvím útržkovitých vyjádření přes telefon.
Druhé dvě epizody navazují na jednu z nejpopulárnějších teorií šířících se po sociálních sítích, totiž že Exoticova soupeřkaCarole Baskinová zabila v roce 1994 svého tehdejšího manžela Dona Lewise. Z Pána tygrů se rázem stává tuctová série o řešení zločinu, jenž se nejspíš ani nestal. Filmaři pracují s detektivy a právníky, kteří jeden po druhém předkládají své šílené teorie. Na základě několikrát opakovaného „jedna paní povídala“ nejsou k řešení o nic blíž. Celé snahy ilustruje kolaps jakéhosi detektiva citlivého na paranormální jevy, jenž jako důkaz svých schopností používá vaničku od mraženého kuřete. „Celou cestu jsem mluvil o kuřeti. Tady to vidíte, věděl jsem to,“ říká a sedí u toho na obrubníku v slzách.
Poslední dva díly jsou popisem obchodních vztahů „padoucha“ (použito s nadsázkou, každý je tu padouch) Jeffa Lowa a jeho někdejšího kamaráda Tima Starka. Oba na kameru vrší výmluvy o tom, proč je špatný právě ten druhý. Konflikty působí strojeně, filmaři se honí za senzací.
„Mysleli jste si, že už jste viděli všechno. Neviděli,“ zní hned na začátku ukázky k nové sérii. Problém je v tom, že divák už skutečně navzdory reklamním sloganům viděl všechno důležité. Pokračování Pána tygrů je podivnou nastavovanou kaší, která se snaží křečovitě navázat na loňský úspěch.
Jisté potěšení může divák mít alespoň ze sledování barvitých charakterů a jejich vyrovnáváním se s nečekanou slávou po první sérii. Je to ovšem potěšení poněkud perverzní. Vidět Cartole Baskinovou, jak tančí v americké mutaci StarDance, zatímco vystoupení sledují dcery jejího možná zavražděného manžela, je dehumanizující. Skutečnou obětí jsou jako vždy zvířata - když se lidé perou, nemá se o ně kdo starat.
