Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Kultura

RECENZE: Láskou k toleranci. Prušinovského filmová romance Chyby líčí trnitou cestu upřímného citu


Musejí zabojovat. Ema (Pavla Gajdošíková) a Tomáš (Jan Jankovský) nedostanou svou společnou budoucnost zadarmo. | foto: FALCON

Premium Recenze
Praha - Podobně jako vítěz Berlinale Radu Jude ve filmu Smolný pich aneb Pitomý porno našly i Chyby Jana Prušinovského inspiraci ve fenoménu internetové pornografie. Tedy něčeho, co je dnes velmi snadné natočit a zveřejnit, ale mnohem těžší zprovodit ze světa.

Ema (Pavla Gajdošíková) v takových pseudoamatérských videích jako velmi mladá účinkovala, pak svůj postoj přehodnotila a nyní už řadu let žije normální život a pracuje v supermarketu. Minulost ji však stále dohání a například její matka s ní stále nechce nic mít. Když se seznámí s citlivým pokrývačem Tomášem z nedaleké vesnice (Jan Jankovský), podlehne kouzlu nadějného vztahu a tajemství si nechá pro sebe. To však nakonec stejně vyplave a Tomáš, i pod vlivem nepřejících kamarádů, takové zjištění neunese. Cesta dvou spřízněných duší zpátky k sobě je trnitá, vyžaduje v obou případech radu moudrých osob, pochopení skutečných hodnot a hromadu tolerance. Té je (říká film) v prostředí českého maloměsta a vesnice kritický nedostatek, zato tam kvete přemíra předsudků, pokrytectví, vulgarity a konzumního přístupu k věcem lásky a sexu, a to právě za vydatné podpory pornografického kšeftu.

Některé filmy ze současnosti nacházejí téma v prostředí svých autorů a jejich uměleckých a intelektuálních souputníků; jiné naopak ukazují svět těch, kteří žijí „běžné“ životy – příslušníků „working class“ (což ale zahrnuje více než „dělnickou třídu“). Nelze říci, že by některý z těchto přístupů byl a priori hodnotnější, ten druhý je ale v poctivém provedení patrně vzácnější. Také je ještě rozdíl, zda takové svědectví o „obyčejných lidech“ směřuje k menšinovému artovému publiku, nebo k těm, o nichž je řeč: pokud takový film zafunguje pro širokou diváckou obec, má jeho sdělení pochopitelně mnohem větší dosah.

Jan Prušinovský patří k tvůrcům, kteří chtějí a dovedou právě takto působit. Ať v komediálním Okresním přeboru, podvratně didaktickém seriálu Most! nebo v bratrském dramatu Kobry a užovky. Také Chyby natočené podle scénáře Romana Vojkůvky jsou z podobného těsta. Své hrdiny a prostředí, v němž se pohybují, líčí s pochopením a respektem, který ovšem nevylučuje kritický pohled: ten je ostatně vetknut už do názvu.

Kouzlo neokoukaných tváří

Výrazným kladem snímku jsou přirozené výkony obou hlavních představitelů, ve filmu dosud neokoukaných. (Pavla Gajdošíková je ovšem držitelkou Ceny divadelní kritiky za roli Maryši v ostravském Divadle Petra Bezruče a Jan Jankovský je členem renomovaného Činoherního studia v Ústí nad Labem.) Ostatní představitelé jim sekundují se střídavými úspěchy. Rozhodně pozoruhodným tahem bylo obsazení Moniky Načevy do role Tomášovy matky, funguje ale spíš jako překvapivé setkání s dnes především muzikantskou osobností, než že by Načeva nějak zvlášt přesvědčivě hrála.

Chyby sympaticky fandí lidskému citu čelícímu hnusným okolnostem různého druhu, svou výpověď nekomplikují a jejich poselství je zřetelné. Odvrácenou stránkou takové přímočarosti jsou až schematicky předestřené překážky, s nimiž se musejí hrdinové potýkat – netolereance, falešná prudérnost či prasáctví, z nichž film obviňuje českou společnost, v ní nepochybně existují, ale zde by si přece jen žádaly životnější prokreslení. Nelze také pominout, že ústřední love story vystačí na devětadevadesátiminutovu stopáž opravdu jentaktak. Přesto – způsobí-li Chyby, že v Čechách přibude velkorysosti a citu na úkor malosti a jedu, bude to výsledek, jemuž lze jenom držet palce. 

Autor: