Restaurant leží kousek od pomníku Franze Kafky ve Vězeňské ulici. Zdejší šéfkuchař Matteo de Carli poznal Ženevu, Four Seasons Hotel v Dublinu, Bice Mare Restaurant v Dubaji a Cipriani v Benátkách i New York. Nabyté dovednosti ze zahraničních štací přenesl do hlavního města.
Znovuzrozená, živá
Portál parteru restaurace je obložený šedým mramorem. Interiér je nepříliš rozlehlý a má typický ráz italské restaurace. Je lehký a vzdušný s moderním duchem. V rohu se nachází půlkruhový bar potažený měňavým bílým atlasem, na barové desce stojí pár skleněných foukaných plastik a váza se suchými hortenziemi. Stěny v několika odstínech šedi zdobí abstraktní oranžovo-červené obrazy a několik krásných zrcadel, největší z nich je kryté dekorativní mříží.
Za okny pár živých květin prostřídaných s efektními keramickými vázami. Pod stropem se táhne plastický vlys s červenými a růžovými terči. Osvětlení pak dávají zavěšená skleněná litá svítidla v růžové a šedozelené barvě.
ČTĚTE TAKÉ: |
V suterénu je ještě salonek pro zhruba dvacet lidí, přístupný schodištěm, jehož stěny krášlí žánrové fotografie s nejrůznějšími italskými motivy. Salonek je vybavený podobně jako restaurace, kulisu zde tvoří oblá fialová stěna nasvícená zdola bodovými svítidly a hlavně dřevěné regály kolem stěn, plné vín. Venkovní zahrádka krytá visutými látkovými stříškami je zařízena kovovým nábytkem s proutěnými výplety a potahy ve světle béžovém tónu. Do modernistického stylu podniku přesně zapadá i bílý porcelán jednoduchých tvarů, na kterém tady jídla servírují.
Podnik na svých webových stránkách slibuje znovuzrození pravé italské kuchyně, živé a pulzující, plné čerstvých sezonních ingrediencí, inspirované všemi italskými regiony v místě, kde se setkává elita. V době mé odpolední návštěvy jsem tu elitu reprezentoval vlastně já sám a musím říct, že chování personálu mě v tom elitním pocitu bezpečně utvrzovalo.
Těžká volba
Už listování jídelním lístkem je tu vzrušující a noblesní: v předkrmech nechybí hovězí carpaccio s řapíkatým celerem a sýrem Raschera a citronem (295 Kč) ani vitello tonnato – telecí svíčková s omáčkou tonnato (275 Kč), z polévek tu mají třeba studenou polévku z vylisovaného římského salátu s marinovaným lososem a melounem (215 Kč) či krémovou polévku z grilovaných červených paprik s piniovými oříšky a balsamikem (185 Kč). I z hlavních jídel je tu těžké zvolit: pečené filátko z divokého cípala obalované v zeleninové krustě s majonézou z mléka a ostružin (485 Kč), nebo telecí ossobuco se šafránovým rizotem (495 Kč)?
PSALI JSME: |
V nabídce je i velká škála rafinovaných dezertů od tiramisu po teplý lávový dortík z čokolády Guanaja s domácí banánovou zmrzlinou a karamelovým popcornem (165 Kč). Vybírání mi navíc ještě zkomplikoval číšník s unikátní denní nabídkou tří předkrmů a tří hlavních jídel – např. tatarák z lososa s mangem a pečené holoubátko se zeleninou. Nakonec jsem začal předkrmem stracciatella, což je vláčný střed sýru burrato s cherry rajčaty zakápnutý olivovým olejem. Jemná nasládlá chuť a krémová konzistence skutečně funguje jako dokonalá návnada na další jídlo. A to na sebe nedalo dlouho čekat.
Jako první nastoupili zástupci těstovin – tagliolini s červenými krevetami, cuketou a šafránem (285 Kč). Tyhle těstoviny by se daly nazvat jako od praprababičky, protože něco takového člověk prostě dosud nemohl ochutnat, navíc krevety byly křupavé, jako když si je dáte u pláže Monterosso al Mare La Spezia v Ligurii. Druhá volba padla na pečeného králíka „cacciatora“ se zeleninou a houbami (435 Kč). Šťavnatá pečínka prosáklá chutí hub si výborně rozuměla s doměkka zapečenými bramborami.
Chuť s emocemi
Orientaci na kulinářský zážitek dokládá i to, že zde nepřipravují polední menu pro zákazníky, kteří si z práce odskočí na oběd. Sem si prostě lidé zajdou posedět, aby si vychutnali čas – jedině tak si mohou užít i dobře vyladěné chutě z vařečky šéfkuchaře. A protože Casa de Carli je italská restaurace, nemohou tu scházet ani emoce. Po jídle se u mého stolu zastavil samotný šéfkuchař, aby se přesvědčil, že bylo všechno v pořádku. Slovo dalo slovo, a tak jsem se dozvěděl, že pochází z města Varese kousek od Milána, a přestože je kovaný Ital, nefandí fotbalovému Interu ani AC Milán, jeho sportovním idolem je motocyklista Valentino Rossi. A Praha jej prý tak okouzlila, že jí dnes patří jeho srdce. Melodramatickou náladu našeho rozhovoru podkreslovala jemná kulisa amerických jazzových šlágrů.
Pivo je zde k dostání jen lahvové – Pilsner Urquell ve třetinkách. O to rozsáhlejší je nabídka vinného lístku, najdete na něm vína prakticky ze všech oblastí Itálie – Puglia, Veneto, Sud Tirol, Collio, Colterenzio, Toscana… a také několik titulů moravských a francouzských vín, to vše v ceně od 480 do 18 000 Kč za 0,75 l.
