Venku je ještě pořád teplo, ale takové to uměřené, kdy si tělo pomalu začne říkat o větší přísun energie. Mým oblíbeným přechodovým jídlem na tuhle dobu mezi létem a podzimem je litevská polévka se zapeklitě dlouhým jménem šaltibarščiai. Její hlavní ingrediencí je mladá řepa. I proto se do téhle části roku dobře hodí: můžete v ní totiž zužitkovat jak bulvu řepy, tak její listy.
Šaltibarščiai je vlastně takovým studeným borščem. Kromě Litvy na podobný recept můžete narazit taky v Lotyšsku (auksta zupa), v Polsku (chłodnik litewski), Bělorusku (chaładnik), na Ukrajině (cholodnyk), případně v Rusku (svekolnik).
Nadýchané a jemné jako pohlazení. Jak na ementálové pusinky? |
V rámci litevské kuchyně je nicméně studená řepná polévka položkou ikonickou. Ostatně jako mnohé další: teplým protipólem šaltibarščiaie je barščiai, tedy boršč teplý, vyhlášené jsou též polévky bylinkové: zejména šťovíková a kopřivová. Masomilovným Čechům se jistě zalíbí juka, jejímž základem je drůbeží krev – ať už kachní, husí, nebo kuřecí.
Vzducholoď z brambor
I v jiných ohledech se Litva blíží zemitým chutím střední Evropy. Již národní pokrm cepelinai jako by byl zhmotněním snů českého jedlíka. Jeho tvar je sice dynamický, kompozice je to však usedlá a rustikální. Těsto tvořené směsí vařených a syrových brambor je vylepšeno o náplň z vepřového masa a taky o smaženou slaninu na povrchu. Jméno nesou po legendární vzducholodi, kterou tvarem připomínají.
Dietnější nejsou ani další jídla typická pro tenhle pobaltský stát. Dodnes si pamatuji, jak na mě někdy kolem dvaceti, když jsme cestovali po Litvě stopem, zapůsobily tamní kotlety. Říká se jim kepsnys a jsou to nešizené a značně tučné fláky vepřového, které Litevci rádi doplňují smetanovohoubovou omáčkou. Na vepřovém koneckonců stojí i další recepty: klobása zvaná kindziukas je vlastně vepřový žaludek plněný mletým masem, slaninou a česnekem, naopak ve vederai se zužitkuje vepřové střevo tím, že se naplní bramborami. Masnou náplň mají samozřejmě i drobné knedlíčky zvané koldunai. Pokud jste milovníky netradičních částí zvířat, zejména prasat, potěší vás, že Litevci v nich mají zálibu též: ocásky, ouška nebo rypáčky tu není nijak těžké ochutnat.
Zemité kompozice vás čekají i tehdy, když budete vybírat z bezmasé části menu. Bramborový pudink kugelis trochu připomíná jídla, jaká připravovali sudetští Němci ze severu Moravy. Kugelis se dá připravit i se slaninou, přípustná je však i vegetariánská varianta s cibulí a zakysanou smetanou.
Bez masa je taky nejslavnější litevská hospodská chuťovka. Tam, kde Češi objednávají nakládaný hermelín, řekne si Pobalťan o kepta duona čili česnekové chlebové hranolky. Jsou to vlastně takové miniaturní topinky a k pivu fungují fantasticky.
Zdravá a sytá
K pivu by se nicméně daly směle podávat i některé litevské sladkosti. Tradice smažených dezertů je tu totiž dost silná. Žagareliai na první pohled připomínají naše boží milosti, spurgos jsou zase mastné neplněné koblihy.
Už jsem se zmínila, že pod spojením „litevský salát“ byste si měli představit majonézový základ, nakládané okurky, vařenou mrkev a maso? Kulinární cesta téhle pobaltské země prostě není pro dietáře ani vegany.
Chladná podzimní polévka vychází z celkového obrázku litevského jídla jako sytá, leč zdravá výjimka. Největší část její hmoty tvoří kombinace okurky a řepy, ty se potom dolaďují mléčnými produkty. Nejčastěji se v nastrouhané zelenině rozmíchá směs kefíru a zakysané smetany. Podle toho, jaký poměr kefíru a smetany zvolíte, bude výsledek spíš sladší či kyselejší a podle toho, jak moc obojího přidáte, utlumíte či necháte vyniknout chuť i barvu řepy.
ŠALTIBARŠČIAI
- půl kila mladých řepových bulv i s natí
- 1 salátová okurka
- tři čtvrtě litru kefíru
- čtvrt litru zakysané smetany
- 4 vejce
- 4 snítky kopru
- sůl, pepř
Řepu upečeme na vrstvě hrubozrnné soli v troubě, necháme zchladnout, oloupeme a nastrouháme najemno. Okurku nastrouháme na hrubším struhadle. Kefír, zakysanou smetanu, trochu pepře, půl lžičky soli a nasekaný kopr smícháme, nastrouhanou
zeleninu jí zalijeme a dáme chladnout do ledničky alespoň na půl hodiny. Mezitím uvaříme vejce natvrdo, a když zchladnou, rozkrojíme je podélně napůl. Kousky řepné nati nasekáme najemno. Vychlazenou polévku servírujeme vždy s vejcem a trochou čerstvé nati.
