Tři roky plnil takzvaný Islámský stát (IS) stránky novin a zpravodajských relací po celém světě. Jeho vznik, rozmach, boj a zánik. Minulou neděli 9. prosince uplynul rok od jeho oficiální porážky v Iráku. Šťastné zítřky mohly přijít. Místo toho v zemi vládne chaos, vracejí se poměry, jež původně umožnily IS vzniknout, dosud se nepodařilo sestavit vládu, služby v zemi nefungují, množí se protesty a lidé, kteří museli kvůli válce opustit své domovy, se stále nemají kam vrátit.
Na území dříve ovládaném IS v Iráku se našlo přes 200 masových hrobů. Ukrývají ostatky tisíců těl |
„V Iráku jsme už mnohokrát slyšeli, že ‚mise byla splněna‘,“ vysvětloval Renad Mansour z think tanku Chatham House deníku Al-Arab. „Dnes je však mnohem větší výzvou politické vítězství, jež bylo dlouho odstavené na druhou kolej.“ Současná situace není pro Irák ničím neznámým.
V 80. letech minulého století vedl osm let válku s Íránem, po válce v Perském zálivu v roce 1991 následovalo 12 let tvrdých ekonomických sankcí a poté invaze Spojených států a svržení režimu Saddáma Husajna. Spory mezi šíity a sunnity, jež se poté rozhořely, korunovalo v roce 2014 teroristické hnutí Islámský stát, jež obsadilo třetinu země. Během následujících čtyř let bojů zahynulo podle portálu Statista 67 376 lidí.
Znovu a lépe
V květnu letošního roku se v Iráku uskutečnily parlamentní volby, které završily vítězství nad bojovníky IS. Čekalo se, že se začne psát nová kapitola iráckých dějin, zformuje se nová vláda, jež se pustí do řešení těch nejpalčivějších problémů: politické polarizace, boje s korupcí (Irák je podle neziskové organizace Transparency International jedenáctou nejzkorumpovanější zemí světa), obnovy země a návratu uprchlíků do jejich domovů. Volby provázela nejistota a nedůvěra, výsledky se ručně přepočítávaly a definitivní výsledek byl oznámen až uprostřed léta.
Přesvědčení, že jsou bojovníci Islámského státu minulostí, se však ukazuje jako liché. Podél irácko-syrské hranice dál dochází k útokům a u města Kirkúk v severní části země si ozbrojenci zbudovali falešná kontrolní stanoviště, z nichž útočili na irácké bezpečnostní složky, které v oblasti operovaly. Mrtvých civilistů sice oproti loňskému roku ubylo, ale podle zprávy think tanku CSIS (Center for Strategic and International Studies – Centrum pro strategická a mezinárodní studia) narostl počet útoků na ozbrojené složky, v provincii Kirkúk dokonce na dvojnásobek.
Premiér Hajdar Abádí si navzdory zásluhám na ukončení války nedokázal udržet pozici. Na postu předsedy vlády jej vystřídal Ádil Abdalmahdí al-Muntafíkí z konkurenční (taktéž) šíitské strany Islámská nejvyšší rada Iráku. Al-Muntafíkí, jenž je jakožto produkt konsenzu politických stran na irácké scéně vzácnou postavou, měl ještě před začátkem listopadu sestavit vládu. Jenže nový premiér, jenž je vystaven silnému tlaku USA a Íránu, dokázal přijít jen se 14 jmény z 22 požadovaných. Největší spor se strhl o ministerstva vnitra a obrany, která zůstávají neobsazená. Podle iráckého analytika Džásima Hanúna je „kořenem problému honba za co největším množství vládních funkcí a dělba moci přestrojená za stranické soupeření“.
Milion bezdomovců
Rok po pádu Islámského státu se v nejpostiženějších oblastech nic nezměnilo. Navzdory obří Mezinárodní konferenci pro obnovu Iráku, jež se konala v únoru v Kuvajtu a na níž se během třech dnů podařilo získat příslib dalších 30 miliard dolarů na rekonstrukci (což je ovšem méně než třetina toho, v co Bagdád doufal), se dosud nezačal realizovat žádný plán, který by umožnil uprchlíkům návrat do normálního života. Podle zprávy neziskové organizace NRC (Norwegian Refugee Council – Norská rada pro uprchlíky) muselo od roku 2014 opustit své domovy 5,8 milionu Iráčanů a dva miliony jsou stále bez domova. Polovina z nich se navíc nemá kam vrátit, protože jejich domy a byty se nacházely ve městech jako Mosul nebo Sindžár, z nichž zbyly jen trosky. Přibližně 8 milionů Iráčanů potřebovalo v letošním roce nějakou formu humanitární pomoci.
Čerstvé sankce, které uvalily Spojené státy na Írán, navíc negativně ovlivňují život i Iráčanům. Írán je totiž hlavním dodavatelem elektřiny, jejíž výpadky jsou spolu s nezaměstnaností, korupcí a absencí veřejných služeb jedním z důvodů, proč dochází už od roku 2015 v iráckých městech k masovým protestům.
Země dál prožívá přechodné období, postrádá politickou stabilitu a jasnou administrativní vizi. „Po vítězství nad Islámským státem se lidé těšili na lepší život,“ vysvětluje Renad Mansour. „Dnes začínají pochybovat o tom, zda je vůbec současná politická elita schopná či připravená se s kořeny problémů vypořádat.“
