Podle Langhammerové dříve většinu slavnostního času pokrýval půst, po jehož šesti týdnech následovaly tři dny hodování; pak se lidé opět stravovali skromně. "Na začátku postu se připravovala pučálka neboli napučený hrách, který se opražil na sádle a pocukroval, nebo naopak osolil a opepřil," uvedla. O pašijovém týdnu se moc nejedlo.
Velikonoce na serveru Lidovky.cz
Jaké články pro vás připravujeme?
|
"Pekly se jidáše, jakési točenice z těsta se symbolem hada jako zrádce či provazu, na kterém se biblický Jidáš oběsil," podotkla. Až na Bílou sobotu, kdy končí postní doba, se připravovala takzvaná hlavička neboli hlavnička, tedy jídlo hlavní. Jde o nádivku z několika typů mas, do které se přidávají kopřivy," dodala. Jedla se teplá, koledníci ji dostávali studenou jako výslužku.
Důležité mazance
Důležité jsou podle ní mazance, starý slovanský zvyk, jimž se říkalo obřadní chleby neboli paschy - bochníky sladkého těsta. "Dostalo se k nám i skopové maso jako symbol velikonočního hoštění. To se však peklo především ve městech, protože nejsme pasteveckým národem. Na Hod boží velikonoční se jedla kuřata či kůzlátka a vepřové maso," řekla. Tradičním pokrmem byl i sladký beránek jako symbol Kristovy oběti.
Velikonoční pokrmy jsou i součástí kuchařských knih. Jana Florentýna Zatloukalová v Kuchařce pro dceru radí, jak na jehněčí. Peče je zvolna při teplotě 150 stupňů ochucené česnekem a rozmarýnem, nejprve čtyři hodiny přikryté a pak hodinu odkryté. Nádivku připravuje z vepřové plece a uzeného, rohlíků a vajec, pěkně vylehčenou sněhem z bílků, v pekáčku důkladně vymazaném sádlem.