KOMENTÁŘ: Naše soukromí v čase pandemie

Zpracování údajů pro chytrou karanténu záleží na bankách, tvrdí Úřad pro ochranu osobních údajů

Omezení svobody pohybu, uzavření státních hranic a jiné „hmatatelné“ zákazy a příkazy jsou vcelku jasné. Jinak je tomu ovšem u „neviditelných“ elektronických zásahů do našeho soukromí. Využívání údajů shromažďovaných plošně u prakticky všech obyvatel, zvláště lokalizačních údajů, se stalo fenoménem.

Mobilní telefon máme u sebe prakticky nepřetržitě. Většina z nás používá i platební karty. V dnešní době navíc častěji než dřív – z hygienických důvodů jsme vyzývání k bezhotovostním platbám. Tím za sebou nevyhnutelně zanecháváme „elektronickou stopu“, která může být zpětně vysledovatelná. Módním termínem se stalo takzvané trasování, tedy možnost zjistit, kde všude jsme se pohybovali.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Kdo a za jakým účelem je oprávněn získat naše lokalizační údaje? Smí nás zpětně sledovat? Provozní a lokalizační údaje účastníků elektronických komunikací, stejně jako údaje o platebních transakcích konkrétní osoby jsou osobními údaji. Podléhají tedy ochraně dle nařízení GDPR a souvisejících předpisů.

Kromě toho jsou navíc chráněny i zvláštními instituty. Údaje elektronických komunikací jako telekomunikační tajemství, údaje o platebních transakcích jako to bankovní. Ta sice nejsou zcela neprolomitelná, přístup k nim je však velmi striktně omezen.

Anonymně nebo se souhlasem

Zjišťování údajů o pohybu osob nepochybně zasahuje do jejich soukromí. To není nepřípustné. Ovšem každý takový zásah do základních práv musí být výslovně upraven zákonem, včetně vymezeného účelu a oprávněných orgánů. Zásahem například není využití statistických údajů, které se netýkají konkrétních osob.

Předpokládám, že takto vznikla analýza, podle níž 46 procent lidí vracejících se nedávno z Itálie poté na území Česka aspoň jednou použilo svou platební kartu, čímž byly patrně porušeny podmínky dvoutýdenní karantény. Také nejnovější projekt Evropské komise – monitorování šíření nemoci Covid-19 na základě údajů od největších telekomunikačních společností – využívá dle hodnocení Evropského inspektora ochrany údajů anonymizované údaje.

Takzvané vzpomínkové mapy pomáhající nemocným a potenciálně nakaženým vzpomenout si, kde všude byli a koho dalšího mohli nakazit, zase vznikají na základě jejich souhlasu.

Samozřejmě lze zjistit údaje o pohybu konkrétních osob i bez jejich souhlasu, a to jak z transakcí jejich platebních karet, tak především ze „stopy“ jejich mobilního telefonu.

Přísně omezený přístup

Mobilní operátoři potřebují provozní a lokalizační údaje pouze po omezenou dobu, zejména pro vyúčtování provedených hovorů a dalších spojení. Zákon o elektronických komunikacích jim však ukládá veškeré takové údaje (včetně údajů o jednoznačné identifikaci přístroje volajícího i volaného, o základnových stanicích, ke kterým byli připojeni, a další) uchovávat po dobu šesti měsíců. Vyžádat si je mohou orgány činné v trestním řízení, policie, zpravodajské služby a například také Česká národní banka.

Chytrá karanténa se příští týden rozšíří na severní Moravu a do Prahy, uvedl Prymula

Nouzový stav nerozšiřuje počet oprávněných orgánů ani možnosti vyžádání lokalizačních údajů. Ostatně, relevantní předpisy (ústavní zákon o bezpečnosti České republiky, krizový zákon, zákon o ochraně veřejného zdraví, zákon o elektronických komunikacích) to ani neumožňují. Proto i ono „trasování“ je v příslušném usnesení vlády i v mimořádném opatření ministerstva zdravotnictví výslovně omezeno jen na případy souhlasu dotčených osob.

Trestní řád umožňuje vyžádat provozní a lokalizační údaje pouze pro trestní řízení vedené pro úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody nejméně tři roky a pro dalších několik trestných činů. U nemoci Covid-19 by patrně připadal v úvahu trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci. Ten má dvě varianty, úmyslnou a nedbalostní. Obě se vztahují na toho, kdo „způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí“, s přísnějším trestem za spáchání takového činu „za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“. Většina případů však patrně nebude úmyslných a tento postup tedy nebude využitelný.

Omezení základních práv smějí přetrvat jen nezbytnou dobu a nesmí se z nich stát běžná praxe. Až současnou situaci překonáme, budou jistě politici, kromě zmírnění škod, diskutovat i o budoucích opatřeních, jež by umožnila reagovat pružně, včetně možného využití údajů elektronických komunikací a bankovnictví i bez souhlasu dotčených osob.

Doufejme, že nevyústí ve skutečně závažné a nepřiměřené zásahy do našich soukromí.

Autor je advokátem a partnerem v advokátní kanceláři LEGALITÉ.