Příběhy fotografií ze srpna 68' vycházejí na serveru Lidovky.cz během dne: |
„Jak jsem dobíhal na Václavák, dav houstnul. Na obrněném voze vidím sedět člověka v šedém obleku. Musel to být ruský oficír. Chlápek popadl vysílačku, něco do ní zavelel a všechny kulomety a samopaly namířily na Národní muzeum. Naráz začala palba. Rusáci mě nechtěli pustit do práce. Zaměstnanci chodili do mléčného baru z Opletalovy ulice, kterou zahradily čtyři tanky. Nělzja, brebentili vojáci a dloubali mě samopaly do žeber. Byl jsem plný spravedlivých emocí člověka, který hájí domov proti vetřelci. Strkal jsem hlavně samopalů pryč a křičel: Vy hajzlové, kdyby vás tak viděly vaše mámy! Nakonec jsem se do baru dostal a fotil odtamtud. Před polednem mi došly filmy,“ popisuje fotografickou misi.
„Šel jsem pro ně domů a v jednu už jsem byl zase zpátky. Zastavil jsem se na rohu Italské a Vinohradské, před restaurací Nad rozhlasem. Ta hospoda je tam pořád a jmenuje se stejně. Stál tam tank, dva obrněné transportéry a taky spousta lidí, kteří stavěli barikádu. K autobusu přitlačili náklaďák robur a zvrhli ho. Tank začal do barikády najíždět a postupně ji demoloval, tekla po něm nafta a lidi ji zapálili. Vojáci hasili a začali střílet. Jeden seděl na kanonu. Vyfotil jsem ho a snímek později nazval Portrét vraha. Běželi jsme se totiž schovat do Italské. Tank tam natočil věž, a jak ten Rusák seděl na laufu a pálil ze samopalu rovně před sebe, tak v té ulici, která stoupá do kopce, trefil dva lidi. Jeden padl dva metry vedle mě,“ povzdechl Dobrovolský.
Srpen 1968. Jedna z nejznámějších fotografií z okupovaného Liberce |