V Nižboru se nachází budova č.p.26 do které vedou dva vchody. Jedním vejdete do klasické hospody a druhými dveřmi na opačné straně vystoupáte do prostor obecního úřadu, který se do tohoto objektu přemístil v roce 1991.
Ač jsem původním povoláním zdravotní laborantka, tak zhruba před více než čtyřiceti lety jsme si s mým bývalým partnerem pronajali hospodu právě v této budově. Byla to v té době klasická zakouřená hospoda IV. cenové skupiny se svými stálými štamgasty, kteří zde měli svůj stůl a trávili zde spoustu času (někteří každý večer). Já jsem nikdy v pohostinství nepracovala a všechno zde pro mě bylo nové a neznámé. Učila jsme se natočit správně pivo, narážet sudy, donést kafe s malým. Myšleno rumem, ale to jsem vůbec netušila, že něco takového existuje. Své nedostatky v tomto oboru jsme se snažila alespoň vyvážit úsměvem a dobrou náladou což myslím, že pomohlo a návštěvníci s určitou shovívavostí mé začátky v oblasti pohostinství bez větší újmy přežili. Postupně se vše zaběhlo a na dobu, kdy jsem v hospodě pracovala a na to co jsem tam zažila, docela ráda vzpomínám.
Pak jsme se vdala, narodily se nám dvě děti a přišla Sametová revoluce. V prvních svobodných volbách jsem byla zvolena do zastupitelstva a v roce 1993 jsem těmi druhými dveřmi vstoupila do prostor obecního úřadu a začala vykonávat funkci starostky, které se věnuji dodnes. A zase to bylo stejné - nic jsem neuměla, vše jsem se musela od začátku učit.
Dodnes ale uvažuji, co chtělo víc odvahy, zda vejít prvně do lokálu v hospodě a začít točit pivo, nebo zahájit první jednání zastupitelstva obce.
A jaké profese si nejvíc vážím ve vztahu k rozvoji obce? Zajištění chodu a rozvoje je věc tak rozmanitá, že nelze vytipovat jednu profesi. Potřebujete šikovné řemeslníky, vzdělané učitele, obětavé hasiče, poctivé úředníky, odborníky v oblasti stavební problematiky, financí, energetiky a právních služeb a stejně tento výčet není úplný. K tomu všemu ale vždy osvícené zastupitele a dobré občany. Většinu z vyjmenovaného seznamu snad v Nižboru máme.