Ekonom Roman Doležal pracoval sedmnáct let v bance. V roce 2012 se rozhodl, že skončí s kancelářskou prací a otevře si v Praze-Vršovicích obchod, kde bude péct koláčky podle receptu své hodonínské babičky.
Podobnou vášeň pro pečení má jedno z tzv. Wintonových dětí, lady Milena Grenfell-Baines, která v roce 1939 odjela do Anglie. Po válce se provdala za lorda a splnila si dávný sen: věnovala se kurzům vaření. Když v 90. letech zjistila, že se v Anglii nedá sehnat Remoska, sama se výrobci ve Frenštátu nabídla, že bude její britskou distributorkou. Jeden kouzelný hrnec předala i princi Charlesovi. Nyní vydává kuchařku Lady Remoska (nakl. Dcera sestry) a poprvé si vyzkouší pekařský duet s Romanem Doležalem.
  |
Poprvé se potkali letos v březnu, kdy jí pekař přivezl šedesát koláčků, které si objednala pro přátele v Anglii. „Ty jsou tak dobrý, co do toho těsta dáváte?“ vyzvídala tenkrát Milena a Roman jí řekl: „To je můj tajnej recept. Prozradím Vám ho leda když si ho sama vyzkoušíte“. Uplynulo pár měsíců a Milena je konečně zpátky v Praze. Přijela na křest své knihy Lady Remoska a o den později už se objevila v jeho pekárně. „Tak vám vedu dvě kamarádky, hrozně rády pečou!“ hlásá Milena, když vchází do Moravská cukrárny v Žitomírské ulici ve Vršovicích.
Vyzkoušejte máslové koláčky s pikantní rybízovou marmeládou |
Dovnitř se hrnou dvě anglické ladies a hned sondují terén. „A z čeho je tahle náplň? Aha, povidlová. Dávate do ní skořici? Nebo citron?“ Roman jim ukazuje jeden kousek za druhým. „Do tvarohové náplně přimíchám pudink a rozinky,“ prozrazuje a dámy se nestačí divit: „Cože? Pudink? No to je nápad!“ jásá Joan a pečlivě si zapisuje do notýsku všechny rady od pekaře. Její kamarádka Kath všechno fotí a zmůže se jen na obdivné „Amazing! Amazing!“ a Mileně špitne „Kdyby mi bylo o čtyřicet let míň, hned bych si toho pekaře odvezla do Anglie“
POHNUTÉ OSUDY: Před smrtí zachránil budoucí ‚Lady Remosku‘ sám Winton |
U vedlejšího stolu už si pekař chystá ingredience a říká: „Tady mám bezlepkový koláčky. Hodně zákazníků se mě ptalo, jestli zvládnu péct bez mouky, tak jsem si řekl, že to zkusím. Trvalo mi třičtvrtě roku, než jsem vymyslel tohle těsto. Prostě to byl pokus-omyl. Teď si je objednávají třeba na svatby, tři sta kousků“ vysvětluje Roman a dámy zvědavě okukují vál, kde už pekař dává těsto na vál a jeho kolegyně Sisa ukazuje Mileně, jak si ho rozdělit na několik částí. „Jak to mám chytnout?“ ptá se lady Remoska a snaží se opatrně oddělit kousek vláčného těsta. „Jen se toho nebojte, pořádně naberte“ povzbuzuje jí Sisa a povídá „Teď budete dávat náplň, nejdřív si zkusíte povidlovou“. Naplní velký kornout s povidlem a předává Mileně „žezlo“. „Ještě! Však s tím nešetřete!“ slyší od Sisy.
Pekařova turbo rychlost
Po pár minutách už je vál plný a prvních třicet koláčků putuje do pece. „A teď vám ukážu ten tajnej recept“ říká šibalsky Roman. Všichni zbystříme, chceme slyšet každé jeho slůvko. Obyčejné ingredience, ale neobyčejně zkombinované. Co je tajná přísada nesmíme nikomu prozradit, to je Romanovo tajemství.
Těsto po půl hodině vykynulo a Sisa říká: „To jsem zvědavá, jestli zvládne zamísit, bude to docela fuška“ říká Sisa při pohledu na drobnou Milenu, která si bude muset poradit s mísou plnou těsta. „Hlavně se toho nesmíte dotknout rukama, vezmete vařečku a prostě nasadíte pořádný tempo“ radí Roman. „Jako takhle?“ ptá se osmaosmadesátiletá žačka svého mistra. „Nebo když chcete rychleji, tak můžete použít tohle “ říká Roman a bere si rukavici jak pro automobilového závodníka a nasadí turbo rychlost. Vařečka sviští v míse. „Teď si je tady vyskládáme na plech.“ říká Sisa. Lady Remoska pomaličku klade jednotlivé kousky vedle sebe. „Klidně zrychlete. My děláme třeba sedmdesát koláčků za 25 minut“.
Poslední fáze, ještě půl hodiny a máme hotovo. „Stihneme to? Já bez nich neodletím!“říká Joan s výrazem, který zračí, že by si klidně změnila letenku, jen aby měla svojí várku koláčků. Krabice je plná až po okraj. Balíme a ladies čeká taxík. Zítra už si zpestří anglickou snídani pravým moravským koláčkem.
