Diskrétní Kalina: favoritka pražských labužníků

Ačkoli je restaurace Kalina v Praze celkem nováček, už má na kontě pár velice pochvalných recenzí. Přitom je velmi nenápadná – klidně ji můžete minout. Diskrétní dojem pokračuje i v interiéru, hnědá skloňovaná ve všech odstínech, žádné zbytečné ozdoby. Poselství je jasné – dobré jídlo si bohatě vystačí a není radno se od něj nechat rozptylovat, leda snad dobrou společností u stolu.

Prostor pro hosty je rozdělen na dvě části, pohybují se v nich tři číšníci. Ten náš je trochu komicky horlivý a zdá se, že naprosto ztotožněný s duchem podniku. Zaprvé je nutno upřesnit, jak to v Kalině (mimochodem nazvané nikoli podle květiny, nýbrž podle šéfkuchaře Mirka Kaliny) chodí: host může volit mezi dvojí variantou menu – dvou- (za 330 korun) či tříchodovým (390 korun), nabídkou `a la carte a několika hity, které se obměňují na tabuli (při naší návštěvě bez ceny). Kombinace jsou možné.

Závan Orientu

Nejprve si užíváme úvodního dárku šéfkuchaře (hosty chodí zdravit i osobně) – dvojice minišneků a stejného množství minihádků z listového těsta s tyrolským špekem, ančovičkami a špetkou chilli.

Prvním v pořadí je zářivě oranžový dýňový krém z denního menu, zdobený kapkou smetany a zeleným lístkem koriandru. Polévka není rozmixovaná úplně dohladka, postupně tak lovíme kousíčky mrkve a na nudličky pokrájený světlý kořen – tipujeme jej na pastinák či petržel.

Cítíme i jemný závan jakéhosi orientálního koření. Zelenina je al dente, což nám jako kontrast k hladkému krému zcela vyhovuje, trochu méně už fandíme pro nás nezvykle sladké chuti. Celkový dojem není špatný a v sychravém počasí svůj úkol polévka jistě splnila, ale v naší hitparádě "dýňovek" by se tato varianta vítězem asi nestala.

Salát z řepy (120 korun) je možná tou nejvydařenější verzí, kterou jsme kdy ochutnaly. Řepa, pokrájená zoubkovaným nožem na úhledné trojhránky, je sladká a měkká tak akorát a doplňují ji roztomilé homolky krémového kozího sýra, zdobené piniovými oříšky a rukolou. Velmi svěží a potěšující!

Prvním z hlavních chodů je pečené kukuřičné kuře s nádivkou a salátem. O kuřátku obsluhující tvrdil, že jej bude půlka (obávaly jsme se totiž dřevorubecké porce...), ta je však ve skutečnosti tak titěrná, že by ji s přehledem zvládlo i vyhládlé batole. Pěkně opečená křupavá nádivka zvíci nevelkého kvádříku se překvapivě nenachází uvnitř opeřence, ale po jeho boku. Navzdory mírné tuhosti chutná dobře, kromě obvyklých surovin obsahuje i zelené bylinky. Pokrm zvlhčuje velmi vydařený a chuťově výrazné jus, v němž se prolínají i stopy slaniny.

Kuřátko se pečením ani trochu nevysušilo, je výborné, vláčné. Svěží obloha, která ho zpestřuje, obsahuje směs listových trhaných salátů – hlávkového, frisée, lollo a pár koleček jarní cibulky. Velmi vydařená je i medová zálivka.

Mořský vlk byl nabízen pečený, s bramborovým pyré "Champagne" a letními lanýži. Nasazená laťka vydržela – maso se rozpadá na bělostné šťavnaté lupínky, jemně vyšlehané kaši dodává výraz trocha telecí šťávy. Co ale pokrmu škodí, je jeho cena – ačkoli ryba dne stojí dle jídelníčku kolem 500 korun, z účtu se překvapeně dozvídáme sumu jinou, a to celých 725 korun. Dumáme nad důvodem – ryba nebyla ani celá, představoval ji v zásadě pomenší filet, velikost porce tedy cenu neospravedlňuje. Že by lanýže? V kaši byly skutečně vetknuty čtyři mikroskopicky tenoučké plátky této vzácné houby. Nemilosrdně dedukujeme, že jejich hodnota tudíž odpovídá částce převyšující 200 korun českých.

Nicméně přichází řada na vanilkovou zmrzlinu z tříchodového menu. "Tenisák" na dně hlubokého talíře, obalený křupavými drcenými pistáciemi, kuchař přímo před našimi zraky vlastnoručně přelil rozpuštěnou čokoládou Valrhona. Chutnal božsky! Kombinace různých textur a chutí (jemná, hladká, studená, křupavá, sametová) zapůsobila na 100 procent. Jedinou mouchou by mohla být na náš vkus přílišná sladkost zmrzliny, což ovšem nevypovídá naprosto o ničem, neboť individuální preference se v tomto ohledu mohou lišit.

Příliš nablízku

Konečný verdikt: vesměs výborné jídlo, obsluze však chybí uvolněnost a ceny některých pokrmů i vína jsou podle našeho soudu přemrštěné. Krajně diskutabilní je i praktika inzerovat speciály právě bez uvedení ceny, kdyby totiž host tušil, že "ryba dne" stojí více než 700 korun, mnohdy by si na ni nechal zajít chuť... Dále se nám moc nezamlouvá blízkost jednotlivých stolů, pokud je restaurace plná a chcete mít soukromí, nezbývá než doufat, že vaši sousedé budou mluvit jiným jazykem a tomu vašemu neporozumějí.

K plusům Kaliny pak naopak patří skutečnost, že jsme po požádání o sklenici kohoutkové vody dostaly na stůl hned celou karafu. Za oběd jsme nicméně zaplatily bezmála dva tisíce korun, což nám připadá příliš na to, abychom návštěvu brzy zopakovaly. Na polední nabídku se ale možná ještě někdy vypravíme.