24. dubna 2019 6:43 Lidovky.cz > Relax > Dobrá chuť

DAVID: Opisování v gastronomii. Co všechno lidé můžou ukradnout šéfkuchaři?

Radek David | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Radek David | foto: La Veranda

Myslíte si, že to kuchaři nepotřebují? Opak je pravdou. Autorská práva se porušují dnes a denně. Recepty, design jídla, vzory oblečení pro kuchaře, texty, články. A existují na to autorská práva? Ano i ne. Proti něčemu se dá úspěšně bránit. Proti něčemu vůbec.

Začneme recepty a design jídla. Lze zabránit tomu, aby někdo nepoužil váš recept? Někdo neservíroval jídlo jako vy? Někdo stejně nenaskládal jídlo na talíř?

Ne, nelze. Samozřejmě v dnešní moderní době internetu se snaží každý šéfkuchař vše dávat na Instagram. Spousta hostů, foodies, milovníků jídla nebo profesionálů pozná v dnešní době, kdo to vymyslel. Kde se dotyčný inspiroval a kde opisoval. Jedna věc je „plating“ a druhá věc je, co je na talíři a jak moc se to přiblížilo originálu. Někdo řekl, že už bylo vše vymyšleno. Ano, je to pravda, ale my kuchaři se to vše snažíme zmodernizovat, udělat více sexy. A stejně občas přijdeme na něco nového, co tu ještě nebylo.

Myslím, že je nemyslitelné, aby člověk, co nazval a poprvé vyrobil hamburger, chtěl po všech kuchařích, co vyrábějí a prodávají hamburgery, peníze za autorská práva. Pokud by to tak bylo, tak by se stal nejbohatším člověkem na světě. To samé, nejslavnější kuchař světa Paul Bocuse a jeho signaturní jídla jako je zapečená lanýžová polévka s kachními játry, medailonky Rossini, kuře s lanýži vařené v měchýři a tak dále. Všichni vědí, že to byl on, kdo to vymyslel, a všichni to dělají. A on z toho měl velkou radost, že dokázal inspirovat kuchaře. Všichni dohromady měnili gastronomii ve Francii a nejen ve Francii, ale na celém světě.

Při dnešní fluktuaci lidí v kuchyni vidím, jak přicházejí a odcházejí kuchaři. V každé restauraci jsou recepty, podle kterých chceme, aby kuchaři vařili a dodržovali pokyny. Nezabráníte tomu, aby si recept neopsali, neofotili. Jsem maximálně rád, že o nás hezky mluví. A pokud něco používají, tak mám o to větší radost, že se jim to líbilo. Protože blbý věci se nekradou a nekopírují. Anebo asi ano, zaleží vždy na dotyčném kuchaři.

Radek David

Jako jeden z prvních špičkových šéfkuchařů objel celou řadu českých farem a implementoval jejich produkty do restaurací La Veranda Praha a Babiččina zahrada v Průhonicích. Nyní se stará ještě o The Bistro. Do toho 8x ročně odlétá na Ukrajinu, kde vytváří menu pro restauraci La Veranda a síť 6 restaurací Fajna familia. Kuchařskou kariéru začal po vojně v hotelu Adria Praha, restauraci Rybí trh a hotelu Radisson SAS Alcron Praha. Jeho srdcová záležitost je restaurace La Veranda, která je doporučovaná Michelinem. Je otevřená už 17 let a připravuje zde moderní světovou kuchyni s asijským dotekem. Každoročně odjíždí na pracovní stáže do zahraničí. Už měl možnost vařit v Provence v restauraci La Chassagnette, v Piemontě v restauraci Violetta, v Londýně prošel restaurace Dinner by Heston Blumenthal, Marcus, Story, Typing Room, Pied a Terre, Alyn Williams at the Westbury, L´Autre Pied, Ametsa with Arzak instruction, The Ledbury, Latium, atd.

Podílel se jako autor na knihách Bio menu, Sexy moderní česká kuchyně a spolupracuje na knihách s Romanem Vaňkem z Prakulu, kde i jako lektor školí.

Rád předává zkušenosti a dělí se o ně na veřejném facebookovém profilu a svých webových stránkách.

A aby kuchař registroval recept? Nemyslitelné. Stačí, aby kuchař v receptu změnil jednu dvě gramáže nebo doplnil o jednu položku, která nebude mít vliv na výslednou chuť a jste tam, kde jste byli.

Před šesti lety jsem udělal v Babiččině zahradě jídlo nazvané „Kulajda jinak“. Bylo to na podzim a už jsem měl v menu dvě polévky a chtěl jsem tam mít i kulajdu. Tak jsem udělal husté ragú z hub, brambor, smetany, kopru, navrch jsem dal 5minutové vejce, které má tekutý žloutek. Navíc tam byl prach z hub, křupavé bramborové chipsy, koprový olej a vše ozdobeno koprem. Nyní ji každý tak nazývá a dělá úplně stejně, nebo se inspirují a dělají svojí verzi. Přitom lze udělat zelňačku jinak, bramboračku jinak nebo hovězí vývar jinak. Jen se nad tím zamyslet.

To samé platí s „platingem“, neboli servírování jídla na talíř. No, nemusí to být být zrovna na talíř, ale mohou to být třeba malé plechovky, sklo, krabičky od všeho možného nebo do tuby od zubní pasty. Pokud dotyčný použije nápad a v podobném stylu nandá jídlo, tak je to v pořádku. Když to udělá stejně, čímž vyniká hlavně mladá generace kuchařů, tak je to „v pořádku“. Protože žádný kuchař nemá u svého jídla kolečko s R, což je logo registrované ochranné známky. Za prvé by to musel registrovat na celém světě a za druhé se to nevyplatí. Všichni, kdo se pohybují v gastronomii, stejně tak dobře vědí, od koho dotyčný opisoval.

Oblečení

Tak jako si světoví návrháři chrání svoje vzory oblečení, tak i firmy, co vyrábí kuchařské oblečení, si chrání novinky. Třeba nové knoflíčky, lepší střih, inovované odvětrávací střihy... A jakmile je významný veletrh, tak to na něm předvedou. Bohužel kopírování v tomto odvětví je také běžné a firmy si svoje novinky neregistrují. Někdy se i přesto najdou šéfkuchaři, co vidí zajímavý model třeba netradičního rondonu nebo zástěry a nechají si je vyrobit. Pak to prezentují jako svůj nápad.

Články, texty, pasáže a fotky

Každý si někdy něco uložil z různých webových stránek. My kuchaři fotky jídel, recept nebo nějaký článek, text, co se nám líbil. Pokud je to pro osobní použití, tak to není žádný problém. Ale jakmile vezmete fotku a uveřejníte ji na svých stránkách, tak to už je porušení autorských práv. Dokonce Google a ostatní servery mají nástroje, které kontrolují všechny weby a odhalují cizí fotky.  A pak vám může přijít dopis s pokutou na tučnou částku.

Mně se nedávno stalo něco podobného. Tyto články, co píšu pro server Lidovky.cz, někdo používal a kopíroval části nebo celé pasáže textu. Před x lety jsem četl o tomto nešvaru na různých foodblogerských stránkách, kde si foodblogeři stěžovali, jak jim někdo kopíruje text a ten použává bez uveřejnění zdroje na svých stránkách, nebo dokonce že části textu použili novináři do tištěných médií. 

Nepatřím mezi lidi, co kontrolují, zda je někdo kopíruje, či nikoli. Přátelé, kamarádi a kolegové mě upozorňovali, že se toto děje. A tak jsem si po zjištění udělal screenshoty obrazovky u dotyčného. Pak jsem vytvořil článek o tom, co se stalo a uložil ho na Facebook a na svoje webové stránky. Po uveřejnění  - cca za 30 minut - všechny zkopírované články zmizely. Dotyčný se dokonce nebál je uveřejňovat nejen na svém blogu, ale dokonce na konkurenčním serveru iDNES.cz. Dotyčný si možná neuvědomil závažnost svého činu a vyvázl jenom se ztrapněním svojí osoby. Klidně ho mohli právníci z Lidovek žalovat o nemalé peníze, jelikož se dopustil protipravního jednání a taky by to šlo hodnotit jako tresný čin. Screenshoty jsou stále na mých stránkách jako memento, co se stalo, a jako jasný vzkaz pro ostatní, že si to nenechám líbit.

Někteří si myslí, že třeba článek dají na svůj blog i s jiným datem. Ale i to lze zjistit, kdy tam opravdu dotyčný článek dal.  Jak zjistit, že vám někdo zkopíroval text? Udělejte to tak, jako jsem to udělal já. Zkopíroval jsem větu nebo dvě věty a dal do vyhledavače Googlu. Pak už jsem čekal, co mi ukáže. Originál by měl být na prvním místě a ostatní stránky pod ním.

Pokud chcete cokoliv uveřejnit na svých stránkách, tak si obrázky kupte ve fotobankách. Pokud se vám líbí text, tak oslovte autora nebo provozovatele serveru. Jakmile vám dá souhlas, můžete použít klidně celý článek, nebo jen pasáže, ale musíte uveřejnit zdroj nebo citovat autora. Pokud se vám líbí fotka dotyčného kuchaře, platí to samé.

Možná ani netušíte a nevíte

Dokonce pokud uděláte například na veřejném profilu Instagramu reposting nebo na Facebooku sdílet a dotyčný vám napíše, že se mu to nelíbí a chce, abyste to odstranil. Byť jste u repostingu uveřejnili zdroj. A pokud na jeho žádost nebudete reagovat a fotku nebo příspěvek neodstraníte, tak je to také porušení autorských a majetkových práv. Pokud tak neučiníte do 24 hodin, tak můžete být zažalováni a poplatky za soud a peníze za porušení autorských práv můžou jít do desetitisíců. Autorské právo drží ten, kdo jídlo vytvořil a nafotil. Majetkové právo má ten, kdo za fotky zaplatil.

Radek David

Najdete na Lidovky.cz