Středa 25. listopadu 2020svátek má Kateřina -2 °C mlha Předplatné LN
Lidovky.cz > Relax > Dobrá chuť

Spanilá jízda. Kluci z Eggo Food Trucku povýšili vejce na delikatesu

Ronald Winkler (29 let) a Vítězslav Kunc (31 let, na snímku vpravo) se rozhodli... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ronald Winkler (29 let) a Vítězslav Kunc (31 let, na snímku vpravo) se rozhodli... | foto: Lenka Požárová

Říká se jim „egáči“ a skoro každé ráno přijíždí se svým bílým veteránským citroenem z roku 1972 na brněnský Zelný trh. Eggo Food Truck už rok a půl vydává z okénka Brňákům nejen vaječné snídaně. Za volantem, grilem i kávovarem se střídá Ronald Winkler a Vítězslav Kunc a vejce v jejich podání srší pořádnou dávkou kreativity.

Zákazníkům už vystřihli taková jídla, jako je francouzský toust s ricottou a kyselými višněmi, knedlíky s vajíčky a škvarky, naditou briošku s fazolemi, jelítkem a volským okem nebo toustovaný loupáček s vaječnou pomazánkou. Díky strategickému umístění v centru Brna slouží jejich Eggo Food Truck pro mnohé i jako undergroundová informační základna. K rozhovoru jsem se sešla s Ronem Winklerem, zatímco Víťa Kunc obstarával potřebný nákup zboží.

LN: Proč jste se do podnikání vrhli vy dva společně? Co vás spojuje?
My jsme vlastně tři, ale vidět jsme jen my dva s Víťou. Třetí kolega Honza Král má svou práci a pomáhá, jen když je třeba na akcích. Jsme kamarádi a ta myšlenka vznikla tak tři roky zpátky, když jsme byli na horách na dovolené. S Víťou jsme tenkrát nebyli moc spokojení v práci a začali jsme uvažovat co dál.

LN: Měli jste k jídlu blízko i v bývalé práci?
Mám hotelovku, pracoval jsem v hotelu a předtím v cateringu. Otec je kuchař, takže vaření mě vždycky bavilo. Víťa vystudoval na elektrikáře a prodával v elektropotřebách. Vaření nebyla jeho parketa, ale bavilo ho to prostředí. Hlavně káva a lidi.

LN: Uměli jste vajíčka na sto způsobů, tak jste si řekli ukážeme to ostatním?
To ne. Přemýšleli jsme, co bychom vlastně chtěli. Bylo to hledání, co tady chybí. Kromě fastfoodů si v Brně totiž ráno nemáte moc kde co dát. Myslím tím kvalitní kávu i jídlo. Začali jsme dávat dohromady ranní vaječný koncept a rozhlíželi se, i jak to kdo dělá ve světě.

LN: Nezvolili jste si stánek ani kamenné bistro, ale food truck, tedy pojízdnou minikuchyni. Proč?
Tenkrát byl zrovna boom food trucků. Mysleli jsme si, že to bude levnější než něco kamenného, a nechtěli jsme jen nějakou dodávku. Chtěli jsme něco originálnějšího, proto jsme se vydali cestou veteránského citroënu. Ten nám sehnala a přestavěla jedna anglická firma. V Česku je podobných starých citroënů asi tak pět, ale dělají většinou kafe nebo burgery.

LN: Znáte historii toho auta?
Úplně ne. Víme, že je z Francie a pochází z roku 1972. Má tři kvalty, 40 koní a je tam starý motor. Jezdit se s ním dá, i když těžko. Maximálně šedesátkou. Proto jsme limitovaní pro vyjížďky někam na festivaly. Nejdál jsme jeli za hranice do Senice, ale někdy raději auto naložíme na valník a necháme odvézt. Nechceme riskovat, že bychom v půli cesty museli něco opravovat.

Ve food trucku se připravuje nejen jídlo, ale i skvělá káva

LN: Prodávat jste začali na předloňských vánočních trzích. Jak se vám začínalo v přehršli konkurence?
Otevřít na zimu je dost peklo, zvlášť ve food trucku. Nevěděli jsme, do čeho jdeme, ale riskli jsme to. Měli jsme otevřeno od osmi do osmi, denně jsme jeli dvanáctky. Byli jsme tam od konce listopadu až do konce února, protože tam byl otevřený i bruslák. Lidi nás nejprve úplně nebrali, ale pomaličku jsme si je naučili chodit.

LN: V čem přesně vás zákazníci nebrali?
Vlastně pořád máme problém prodat něco lidem, kteří ten koncept moc nechápou. Když přijde někdo, kdo nás nezná, řekne si: Aha, vajíčka, slanina… proboha, vždyť to jsem měl včera na snídani!

LN: Nedomyslí, jak to jde připravit ve stánku noblesně a co se skrývá ve vaječných jídlech za poklad?
Přesně. Třeba jsme měli na menu chleba ve vajíčku. To spousta lidí považuje za zbytky, protože se to přece dělá z oschlécho chleba. Nutně si musí říct, co tady blázní ti dva, když si můžu dát za stejnou cenu řízek?! Ano, stálo to 130 korun, jenže my jsme to měli s prosciuttem, smaženými houbami a pomalu metodou sous-vide vařeným vejcem, kde má žloutek zajímavě gelovou konzistenci.

LN: Předpokládám, že musíte svým zákazníkům asi hodně vysvětlovat…
Ano, to musíme. Pomalu se ale dostáváme do povědomí lidí. Vědí už, kde stojíme a co děláme.

LN: Vaší základnou je už rok historický trh na Zelňáku, jak se Zelnému trhu v Brně přezdívá, a jste vlastně prvním prodejcem z auta, kterému to bylo povoleno. Šlo to bez komplikací?
Předcházelo tomu několikaměsíční jednání na městě. Slušně jsem se oblékl do obleku s kravatou a nesl jsem tam projekt s grafikou, jak to bude vypadat. V té době jsme zaplatili zálohu na auto a současně vyřizovali tuhle administrativu. Nachystali jsme si čtyřicetistránkový plán, ale nemohl jsem jim nic ukázat ještě naživo. Dvakrát prošel radou a jako prvním nám to schválili. Možná pomohlo, že to auto je veterán, že to není rušivý element a neovlivní to historické centrum. Vím, že se pokoušeli o food truck s moderním autem jiní, a nepovolili jim to. Co si budeme povídat, chtěli jsme do toho jít s tím, že to auto bude i trošku prodávat. Lidi si ho často fotí. Navíc se nám podařilo do žloutku na autě zakomponovat siluetu Brna, protože na něj taky cílíme.

LN: Co všechno se dá u vás posnídat?
Máme tři jídla, z nichž dvě jsou stálá. Jsou to míchačky, takže míchaná vejce se sriracha majonézou a čedarem v briošce a BLT sendvič, tedy houska plněná opečenou slaninou, salátem, rajčetem a volským okem. Třetí jídlo jednou za dva až tři dny měníme.

LN: Obsahují vajíčko všechna jídla, která nabízíte?
Není to pravidlem. Třeba jsme jednou podávali domácí čokoládový termix s rozpečeným loupáčkem. Nebo v létě osvěžující jahody se šlehačkou a růžovým pepřem.

LN: O co mají zákazníci největší zájem?
Poměrně dost reagují na zapečené sendviče z kváskového chleba, teď je děláme třeba s pomalu pečeným trhaným pleckem, sýrem a nakládanou zeleninou k tomu. Jednou jsme měli i šílenost jako chleba ve vajíčku s foie gras. To byla podpultovka na heslo. Také měly úspěch grilované loupáčky s vajíčkovou pomazánkou nebo knedlíky s vajíčkem. Akorát je to strašně pracné. My si ty knedlíky totiž děláme sami. K tomu byla holandská omáčka a teplé škvarky, takže i dost složité na výdej.

LN: Hitem se u vás stal před Vánoci vaječný koňak. Bývá i v průběhu roku?
Děláme to hodně výjimečně. Poprvé jsme ho udělali pět litrů a všechno jsme první den hned vystřelili. Jak loni, tak předloni jsme s tím na stánku byli v Brně jediní. Pak jsme ho vařili z pasterovaných žloutků už v 30litrových hrncích. Prodával se po deckách nebo si ho lidé mohli přijít nechat stočit do lahve.

LN Jak máte vlastně vybavený truck, co se týká kuchyňského zázemí?
Je tam dvojplotýnka, gril a lednice. Máme tam šest metrů čtverečních. I proto rádi hostujeme na pop-upech v různých spřízněných bistrech, kavárnách nebo pivnicích, kde je lepší kuchyňské zázemí. Zvlášť v zimě je to pro zákazníky komfortnější. Můžou si k jídlu sednout a vzít si příbor. S recepty si můžeme víc vyhrát a připravovat i nestandardní věci, což nás baví. Zrovna teď budeme dělat v kavárně french toast smažený ve smetanovo-žloutkovém těstíčku. Pokaždé ho připravujeme s něčím jiným. Jednou byl s ricottou a kyselými třešněmi. Dělali jsme ho `ala štrúdl, v létě s čerstvým ovocem a zmrzlinou. Tohle jídlo nerad dělám v trucku, víc mě baví, když ho můžu naservírovat na porcelán než na papírový tácek.

LN: Odkud pochází vaše vajíčka?
Máme několik dodavatelů, protože potřebujeme stovky vajec týdně. Vždycky jsou z volného chovu. Třeba z Kroměříže nebo Kyjova.

LN: Jak vybíráte další suroviny?
Chleba máme od kamarádů z pekárny Chleba Brno. Briošky nakupujeme v pekařství Makovec z Rousínova kousek od Brna. Kávu bereme od brněnské pražírny Rebelbean. Prostě pokud to jde, snažíme se brát od místních. Ale slaninu máme momentálně dovozovou, je zastudena uzená a víc nám vyhovovala. Taky limonády máme české a pivo bereme od kamaráda z jeho Létajícího pivovaru.

LN: V BLT sendviči jsem u vás měla espresso majonézu. Připravujete si omáčky sami?
Základ je kupovaná majonéza, ale pak ji různě mícháme. Z hygienických důvodů nemůžu dělat majonézu ze žloutků, nevydrží tak dlouho a měl bych trochu strach na stánku. Do espresso majonézy dáváme hořčici, koření a pár shotů espressa. Minulý týden jsme dělali majonézu se spálenou limetou.

LN: Jaký má koloběh váš pracovní týden?
Sejdeme se v pět nebo o půl šesté ráno. Nabalíme věci do auta a vyjíždíme na Zelňák. Tam otevíráme o půl osmé, protože chceme být pro lidi, kteří spěchají do práce nebo do školy. Hlavní naše prodeje jsou tak do jedenácté. I potom přijde občas někdo na jídlo a pak hlavně na kafe. Otevřeno máme do vyprodání zásob nebo do tří. Lidi si řeknou pecka, vyprodali ve dvě a mají volný celý odpoledne. Ale takhle to není. Musíme mýt nádobí, připravovat na zítřek; končíme tak v šest v osm. Jsou to dlouhé dny, ale vybrali jsme si to. Zavřeno máme v neděli a v pondělí, ale ani to neznamená, že máme volno. (usměje se)

LN: Jak máte rozdělené role?
Starám se hlavně o sociální sítě a o menu. Víťa má zase na starost technickou stránku, úklidy a kafe. Se zákazníky se často zakecáme. Řekneme jim naše problémy a oni nám svoje.

LN: Přijali vás místní trhovci, když jste se jim vklínili jako nový element na Zelňák?
Ze začátku byli trochu odtažití, ale pak jsme se seznámili a je to v pohodě. Chodí k nám na kafe a my od nich bereme ovoce nebo zeleninu.

LN: A co food truck Bucheck? Ti stojí hned vedle Zelňáku a byli tam rok před vámi. Jaké máte vztahy, nejste si navzájem konkurencí?
Nemyslím si, že jsme jejich konkurence. Tak to nevnímáme. Děláme něco úplně jiného a míříme hlavně na ráno, kdežto oni otevírají až před polednem. Loni jsme společně dokonce uspořádali tzv. retro den, kdy oba food trucky připravovaly speciality z dávné doby. Oni dělali třeba kuře s broskví a my ruské vejce. Neházíme si klacky pod nohy, ale spolupracujeme. Chodí k nám pravidelně na snídaně a my k nim na oběd. Doplňujeme se, je to symbióza.

Svět měl z Česka hrůzu, říká miliardář Frolík. Chystá výrobu chytrých postelí

Zbyněk Frolík | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Když nemusíte, tak si na jeho postel lehnout nechcete. Zakladatel firmy Linet, která vyrábí nemocniční lůžka, mluví o...

Čeká nás válka generací, mladí jsou v depresi a naštvaní, míní klimatolog

Václav Cílek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Klimatolog, geolog, filozof a popularizátor vědy Václav Cílek dlouhá léta varuje před klimatickými změnami, před...

Manažer postavil srub uprostřed chráněné oblasti. Tvrdí, že to je posed

Stavba, jež načerno vyrostla v CHKO Lužické hory. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Nejprve tvrdil lidem, že je to seník. Když se o jeho stavbu začaly zajímat úřady, prezentoval ji jako posed. Ve...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!