Je léto, období, kdy více než kdy jindy odhalujeme svoje tělesné propozice. Setkáváte se na plastické chirurgii s nárůstem zájemců o estetické zkrášlení?
Obecně je to v létě naopak klidnější. Lidé většinou odjíždějí z Prahy, mají dovolené a operace plánují spíš po prázdninách. Navíc, když chce být člověk připraven do plavek - například ženy, které si nechávají zvětšit prsa - musí podstoupit zákrok minimálně šest týdnů dopředu, aby se dobře zahojily. Úplně nejvíc operujeme před Vánocemi, nejvíc naplněné období je od října do prosince.
Jaký zákrok provádíte nejčastěji?
Na soukromé klinice jsou to operace očních víček, po nich následuje zvětšení prsou. Na Bulovce provádíme z menších zákroků nejčastěji operaci velkých kožních nádorů, z těch větších operací zejména rekonstrukce prsů po ablaci (amputace prsu po zhoubném nádoru pozn. red.). Těch u nás děláme možná nejvíc ze všech nemocnic v České republice.
Podstupují estetické zákroky také muži?
Z devadesáti pěti procent jsou pacientkami ženy. U mužů je nejčastějším zákrokem plastika očních víček.
Zkrášlujete i své blízké? Dokážete si představit, že byste operoval třeba vlastní ženu?
Ještě se to nestalo. Ale kdyby chtěla a opravdu ji něco trápilo, určitě bych jí to nezakazoval. Kosmetickou chirurgií se v případě dobrého výsledku výrazně zlepšuje kvalita života pacientů. Po zákroku mají vyšší sebevědomí, jsou usměvavější, lépe se jim žije.
Ne vždycky ale kosmetický zákrok pomůže k lepšímu životu. Snažíte se někdy operaci klientkám rozmluvit?
V případě, kdy podle mě žena zákrok podstupovat nemusí, ji na to určitě upozorním. Klidně klientce řeknu, že má hezká prsa a nestojí za zvětšování. Občas se stává se i to, že s daným stavem nic neuděláme, nedokážeme ho prostě vylepšit. Je lepší upozornit na to včas, než aby pak klientka byla zklamaná.
MUDr. Ondřej Měšťák, Ph.D.* Narodil se 23. května 1981 * Vystudoval 3. lékařskou fakultu UK (později zde získal atestaci z oboru plastické chirurgie) a postgraduální studium na 1. LF UK v oboru experimentální chirurgie * Jeho otcem a také učitelem je doc. MUDr. Jan Měšťák, CSc. * Působí jako plastický chirurg na soukromé klinice Esthé, současně pracuje na Klinice plastické chirurgie nemocnice Na Bulovce a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy * Nedávno se vrátil z desetidenní mise v Jordánsku v rámci programu poskytující lékařskou péči obětem syrského konfliktu; do něj se zapojil dobrovolně na vlastní náklady a během pobytu vyšetřil 40 lidí a provedl 25 operací * Absolvoval zahraniční stáž v Bostonu u MUDr. Bohdana Pomahače, a také na Taiwanu, v Brazílii, Mexiku a na Novém Zélandě * V roce 2012 se stal spoluzakladatelem mezinárodní společnosti IPRAS- Trainees Association (sdružující rezidenty v oboru plastické chirurgie z celého světa) * Jako první lékař v ČR provedl rekonstrukci prsu po ablaci (odstranění) s užitím přenosu tukové tkáně obohacené o kmenové buňky * Kromě estetické chirurgie se zabývá rekonstrukcemi prsů po onkologických onemocněních, rekonstrukcemi břišní stěny a lékařským výzkumem * Je ženatý, má tříletou dceru Aničku |
Můžete uvést nějaký příklad?
Když přijde obézní žena na liposukci, těžko jí pomůžeme. V tom případě se snažím vysvětlit, že by měla hlavně změnit životní styl. Liposukcí je možné odstát pouze místně nadbytečný tuk ve specifických partiích, jako například břicho, boky nebo zevní stehna.
Setkáváte se s nějakými předsudky vůči plastickým chirurgům?
Setkáváme, také ze strany lékařů jiných oborů. Je to dáno tím, že lidé moc nevědí, v čem naše práce spočívá. Není to jen o zvětšování prsou a modelování nosů. Například do rekonstrukční chirurgie, která je také součástí plastické chirurgie, spadají i velké mnohahodinové operace, jedny z největších v medicíně vůbec. Vezměte si třeba replantaci ruky nebo amputaci prstů - jsou to sice malé části, operace ale bývají technicky velice náročné. Kosmetická chirurgie je asi jednodušší, i v ní ale záleží na zručnosti a zkušenostech lékaře - pakliže udělá chybu, může se podstatně podepsat na psychice pacienta.
Medicínu jste šel studovat hned po maturitě na gymnáziu. Byl jste od začátku studia přesvědčen o tom, že si pro atestaci zvolíte obor plastická chirurgie?
O tom, jaký obor si zvolím, jsem jisto neměl. V průběhu studia medicíny jsem jich poznal spoustu, až na konci jsem se rozhodl pro chirurgii, která mě nesmírně baví. Nejdříve jsem prošel dva roky trvajícím chirurgickým základem na všeobecné chirurgii. Že jsem pak sklouznul do plastické chirurgie, už asi bylo ovlivněno mým otcem. I když původně nechtěl, abych medicínu studoval…
Dáváte mu teď za pravdu? Zalitoval jste někdy, že jste se vydal v otcových šlépějích?
Medicína je náročná sama o sobě a vystudovat ji vyžaduje velké úsilí. S odstupem času bych potvrdil i to, že chirurgie je ze všech oborů asi opravdu nejnáročnější. Chirurgové tráví většinu času na sále, nezbývá moc času na ostatní záležitosti. V žádném případě ale nelituji toho, že jsem se na ni dal. Možná jen občas v rekonstrukční chirurgii, kde provádíme většinu zákroků na hranici možností a komplikace, které se mohou léčit velmi dlouho, nejsou vzácné. To je pak frustrující jak pro pacienta, tak pro lékaře.
Měl jste jako dítě jste sny o jiném povolání?
Když jsem byl malý, přál jsem si pracovat ve středisku, které řídí provoz raket ve vesmíru.
Pracujete současně ve dvou nemocnicích. Kolik operačních zákroků denně provádíte?
Na Bulovce provedu denně zhruba čtyři velké operace v celkové anestezii. Na klinice Esthé jich můžu udělat denně i dvanáct operací, protože nejsme tolik omezení pracovní dobou sestřiček a anesteziologů.
Máte někdy od nemocnice úplné volno?
Moc ne. Je fakt, že jsem měl teď první volný víkend po pěti měsících. Když už mám volno a nesloužím ani na klinice, ani v nemocnici, zabývám se výzkumem. Zajímá mě zkoumání věcí, v současnosti se podílím na pěti výzkumných projektech. V letech 2009 - 2011 jsme byli dost úspěšní v grantových soutěžích, v současnosti všechny tyto projekty běží a my na nich musíme pracovat, publikovat v odborných periodicích a tak dále.
Dokážete se od medicíny zcela oprostit?
No… snad ano. I když přiznávám, že když jdu po ulici a vidím ženu, napadne mě, co všechno bych na ní všechno mohl změnit, to už je asi dost deformace. Jinak se ale ve volných chvílích snažím trávit co nejvíc času s rodinou a taky rád sportuju.
Ve svém volném čase jste také letos v květnu deset dní ošetřoval uprchlíky ze Sýrie. Jak s odstupem tří měsíců hodnotíte zkušenost z mise v Jordánsku?
V Jordánsku jsem dennodenně viděl desítky civilistů zmrzačených od bomb. Byly mezi nimi také děti a ženy se závažnými poraněními končetin. Člověk ví, že je u nás bezpečno, patříme mezi nejbezpečnější země na světě... Ale až když vidí tohle utrpení na vlastní oči, teprve si uvědomí, jak je to důležité.
Bylo něco, co vás v Jordánsku překvapilo?
Vybavení nemocnice, které nebylo vůbec špatné. S kolegou Martinem Boháčem z Bratislavy jsme do Jordánska jeli s tím, že budeme léčit v polních podmínkách. Očekávali jsme taky větší nápor pacientů. Denně jsme končili už v pět hodin odpoledne, takže jsme na můj vkus měli až moc volného času.
Jaký byl návrat zpět do Čech? Takové starosti s malými prsy nebo velkým nosem vám musely v tu chvíli připadat dost rozmarné...
Ve tři hodiny ráno jsem odlétal z Jordánska a v jedenáct už jsem byl na ambulanci Na Bulovce, takže ten návrat byl opravdu rychlý. Chvíli mi trvalo aklimatizovat se a přeorientovat se na zdejší úroveň vnímání. Nejde to ale srovnávat a příliš se pitvat v odlišnostech našich problémů s problémy syrských uprchlíků. Starosti se vždy odvíjí od prostředí, ve kterém se člověk vyskytuje.
Plánujete nějakou dovolenou i s vaší rodinou?
Už jsme byli na pár dní v jižních Čechách a plánujeme také dovolenou v Itálii. Už jen proto, že jsem pracovně velmi zaneprázdněný, to manželce a dceři musím vynahradit.
Je podle vás důležité, že vaše žena je také lékařka, a dokáže tak pochopit vaše pracovní nasazení a minimum volného času?
Nemyslím si, že je to nejzásadnější. Dokážu si představit, že by byla i z jiného oboru. Nejdůležitější je, aby pro můj nedostatek času měla pochopení a abychom si rozuměli. Manželka dělá v současné době postgraduál na psychiatrii. Kvůli rodině se ale bude pravděpodobně specializovat v oboru praktického lékařství, což je oproti jiným medicinským oborům časově méně náročné.
Vaší dceři Aničce jsou tři roky, hraje si už s dětskými injekčními stříkačkami?
Jasně, už minimálně rok si hrajeme na doktory. Uvidíme, pro co se jednou rozhodne. Rozhodně ji s manželkou do ničeho nebudeme nutit.
Estetické chirurgii se věnujete osm let. V čem se tento obor za tu dobu posunul?
Chirurgie obecně se posunula hlavně v technickém vybavení, jako například harmonický nebo radiofrekvenční skalpely či moderní přístroje na hojení ran. Samotné techniky se už ale moc zlepšit nedají, maximálně v drobných nuancích. V posledních letech se ve velké míře začal rozvíjet fatgrafting, přenos vlastního tuku. Tuková tkáň se odsaje z problémové partie a potom jej lékař napíchá do jiných částí těla. Tato metoda se užívala již před sto lety. Ale až nyní se technika zdokonalila tak, že je efektivní a s velmi malým rizikem komplikací. Dříve se aplikovaly velké kusy tukové tkáně, které měly nedostatek výživy, a tudíž odumřely. Dnešní technika je dokonalejší v tom, že tuk aplikujeme po malých kapičkách. Tukový štěp má dobrou výživu a v těle zůstane.
Jaký potenciál vidíte do budoucna?
V plastické chirurgii se bude stále více uplatňovat takzvaná regenerační medicína a miniinvazivní procedury. Patří sem mimo jiné užití kmenových buněk, jak v kosmetické chirurgii, tak zejména v rekonstrukční. Jsme schopni vytvořit strukturu na 3D tiskárně a osadit ji buňkami pacienta. To se může již nyní použít například pro vytvoření kostních štěpů. Ve větší míře se také začíná používat k regeneraci tkání plasma izolovaná z krve pacienta, například pro hojení ran.
Denně pracujete s lidmi, kteří touží po kráse, ideál krásy je oblíbené téma současnosti. Prozraďte na závěr – co podle vás krása je?
Je to relativní a značně subjektivní pocit, ani s otcem se na jeho definici neshodneme , jiné ženy se líbí mně, a jiné zase jemu. Řekl bych, že krása z velké míry vychází zevnitř. Zní to jako klišé, ale na chemii nesmírně záleží. Když je žena usměvavá a v pohodě, je to polovina úspěchu.
