Lidé v seniorském věku se i dnes někdy utěšují tím, že koronavirus příliš neútočí na jejich děti a vnoučata. A díky tomu jim stále odpadá jeden velký stres. „Na druhou stranu jsou však už z vývoje událostí hodně unavení a vyčerpaní,“ říká docentka Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra v Praze. „A také zmateni z toho, jak protichůdné informace se k nim dostávají a jaká prapodivná hašteřivost, arogance i nesnášenlivost se ve společnosti šíří.“
Seniory mnohdy dokážou nepříjemně zaskočit i takzvané fake news, jichž v poslední době přibývá. Stále obtížněji se smiřují také s tím, že se nemohou setkávat se svými nejbližšími.
Negativní zprávy budí úzkost
S psychickými problémy u seniorů se ve své ordinaci setkává také psycholog a psychoterapeut Adam Suchý z Ordinace klinické psychologie v Prostějově. „V mnohém jsou stejné jako v první koronavirové vlně,“ říká. „.Někteří mají i dnes strach o své děti a vnoučata i přesto, že prokazatelně nejsou nemocí tolik ohroženi jako oni.“
Mnohdy ovšem podle jeho názoru psychické obtíže nesouvisí ani tak s věkem jako s nastavením osobnosti. Někteří proto přijímají vývoj událostí s klidem či rezignací. Na zranitelnější část seniorské populace ale nepříznivě působí zejména negativní zpravodajství.
V Německu začala čtyřtýdenní karanténa. Pandemie neskončí ani do Velikonoc, tvrdí přední virolog |
Vzbuzuje dojem, že svět je krok před apokalypsou. Tito lidé vyrostli v tom, že co je psáno, to je dáno, ale to už dávno neplatí. Řada starších lidí v důsledku toho proto trpí úzkostí.
Obzvlášť pokud se nedokážou v průběhu událostí správně zorientovat a nemají po ruce někoho, kdo by jim vysvětlil, jak se věci doopravdy mají. Dochází k tomu zejména u lidí, kteří žijí v uzavřeném seniorském zařízení. Jejich obyvatelé se potýkají s psychickými potížemi mnohem častěji než na jaře.
Telefon už nestačí
Osobní kontakt se sice nedá ničím nahradit, ale kompromisní řešení přece jen existuje. „Musíme vzít na milost moderní technologie,“ radí psychiatr a ředitel Národního ústavu duševního zdraví, profesor Cyril Höschl. Podle jeho názoru nezbývá než přimět mladší a střední generaci, aby se svými rodiči a prarodiči prostřednictvím těchto technologií častěji komunikovali.
Větší zájem o komunikaci na dálku mají i samotní senioři, kteří se kvůli tomu mnohdy naučili zacházet s internetem nebo chytrým telefonem. „Během první koronavirové vlny seniorům stačilo, když si se svými blízkými telefonovali,“ vzpomíná docentka Holmerová. „Teď už se potřebují aspoň na dálku navzájem vidět. Snažíme se jim proto takový kontakt zprostředkovat.“
Covid zmrazil léčbu nespavosti. Bez ní ale pacientům hrozí infarkt, deprese či demence |
Komunikace pomocí tabletu nebo webkamery přináší přitom uklidnění nejen seniorům, ale i jejich dětem a vnoučatům. Prostřednictvím obrazovky se mohou na vlastní oči přesvědčit například o tom, že rehabilitace dobře probíhá a jejich babička chodí mnohem lépe než v době, kdy se naposledy viděli.
Komunikační asistentka
Ne všichni senioři mají ale ve svém okolí někoho, s kým by si mohli alespoň na dálku popovídat. V pražském Gerontologickém centru proto přijali do týmu studentku, která zprostředkuje kontakt s rodinou prostřednictvím tabletů.
Pacienti v seniorském věku tu naštěstí zůstávají jen po dobu rehabilitace, obvykle ne déle než měsíc. Mnohem větší problémy vznikají v zařízeních, kde senioři žijí trvale. Velká ústavní zařízení pro seniory se nejen u nás, ale i v řadě dalších zemí střední Evropy zřizují od dob Rakousko-Uherska.
Velké ústavy s otazníkem
„Koronavirová krize ale jasně ukázala, kolik problémů je právě s nimi spojených,“ upozorňuje docentka Holmerová. „A nesouvisí to jen s rychlejším šířením nákazy, k němuž v takových zařízeních dochází.“ Sama měla možnost poznat skandinávský model péče o seniory.
Zdá se jí daleko citlivější k potřebám těchto lidí. Péči o seniorskou populaci tu mají na starost obce. Jejich snahou je udržet seniory co nejdéle v jejich domácím prostředí. I za cenu toho, že k nim někdy i několikrát denně docházejí pracovnice domácí péče a vypomáhají jim s různými činnostmi, jež už sami nezvládají.
Domácká atmosféra
Obce také pomáhají se zajištěním potřebných kompenzačních pomůcek. Do ošetřovatelských domů odcházejí senioři obvykle až ve chvíli, kdy nestačí pět až šest návštěv za den. Většinou se sem dostávají až na samotném sklonku života. Seniorské domy ve Skandinávii jsou také mnohem komornější než ty naše.
Jejich obyvatelé se díky tomu přece jen cítí více jako doma. Docentka Holmerová by podobný systém uvítala i v Česku. A trochu doufá, že právě koronavirová krize přiměje odpovědné lidi k zamyšlení nad tím, zda současný model péče o seniorskou populace je opravdu ten nejlepší.
