Z dochovaných dokumentů je zřejmé, že si Beneš i jeho nejbližší spolupracovníci nějaký čas dělali iluze, že by mohl v prezidentské funkci brzdit diktátorské choutky KSČ. Dokumenty však také ukazují, že tomu sám příliš nevěřil: „Budu pracovat o dohodu, aby nedošlo k úplnému rozpolcení národa. Nebo odejdu,“ zapsal si 7. března 1948 po rozhovoru s předsedou KSČ Klementem Gottwaldem. „Čekám, co bude dál.“
A dočkal se kroků, s nimiž nemohl souhlasit: parlamentní volby, které měly proběhnout koncem května 1948, byly organizovány způsobem, který nepokládal za demokratický. Novou ústavu republiky, kterou se Národní shromáždění chystalo schválit, pokládal za dokument tak špatný, že jej odmítl podepsat. Proto Gottwaldovi už 4. května 1948 oznámil, že se rozhodl odstoupit z prezidentského úřadu.
Předsedu KSČ to zaskočilo: stávající praxe, kdy komunisté vládli a Beneš setrvával v prezidentském úřadu, mu vyhovovala. Novému režimu to dodávalo zdání přetrvávající demokracie. Jako realistický politik však vzal prezidentovo rozhodnutí na vědomí a informoval o něm vedení strany.
