Na druhém konci se ozval hlas předsedy Nejvyššího správního soudu Emila Háchy, který prezidentovi radil, aby ihned zahájil přímá jednání s Německem. Beneš ovšem návrh odmítl. Krize eskalovala a završila ji osudná mnichovská dohoda.
Začal územní rozklad státu. Vláda rezignovala a také Beneš své nepříjemné politické postavení vyřešil začátkem října 1938 abdikací. Dva týdny poté vlast opustil. Veřejné mínění ovšem prezidentovo selhání nenechalo bez satirických komentářů. Zemí se začala šířit anekdota, že prý „vybral banku, sebral Hanku, sedl na aeroplán – to byl jeho plán“. Československo vstoupilo do období tzv. druhé republiky.
„Po odstupu a prchnutí Beneše,“ vzpomínal někdejší ministr financí Cyril Horáček, „nastalo kritické mezivládí. Lid se bouřil, Beneš, dokud byl v Praze, musel být na Hradě chráněn policií, vypukly protivládní demonstrace, hrozil chaos.“ Funkci předsedy vlády přijal generál Jan Syrový, který si dal za úkol stabilizovat nově se vytvářející režim.
