130 let

De Gaullovou ambicí bylo překonat supervelmocenskou bipolaritu. Mínil, že studená válka je dočasná „výchylka“, po níž se věci vrátí do starých kolejí. Jeho plány vzaly za své v roce 1968, kdy mimo jiné Francii ovládly rozsáhlé studentské a občanské protesty | foto: ČTK

Premium

Seriál

Neklid západní Evropy. Odchod Francie z vojenských struktur NATO měl obnovit její otřesené velmocenské postavení

Seriály
  •   11:00

Celý článek jen pro členy

Chcete číst prémiové texty bez omezení?

Předplatit
Když francouzský prezident Charles de Gaulle oznámil v únoru 1966, že jeho země opouští vojenské struktury NATO, nebyl to v zasvěcených kruzích v Moskvě či Washingtonu šok. Jednalo se totiž o víceméně logické vyústění francouzské zahraniční politiky, kterou de Gaulle nastolil po svém nástupu k moci v roce 1958.

Jeho hlavním cílem bylo obnovit francouzské velmocenské postavení, otřesené vnitřní nestabilitou, nezvládnutým „odcházením“ z Indočíny po porážce v bitvě u Dien Bien Phu, suezským „ponížením“ ze strany USA v roce 1956 po společném pokusu s Brity vynutit si otevření Egyptem znárodněného suezského průplavu a hlavně stále probíhající válkou v Alžírsku.

Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium

Měsíční

89
Předplatit
Můžete kdykoliv zrušit

Roční

890
Předplatit
Ušetříte 178 Kč oproti měsíčnímu předplatnému

Dvouleté

1 690
Předplatit
Ušetříte 446 Kč oproti měsíčnímu předplatnému

Připojte se ještě dnes a získejte:

  • Neomezený přístup k obsahu Lidovky.cz, iDNES.cz a Expres.cz
  • Více než 50 000 prémiových článků od renomovaných autorů
  • Přístup k našim novinám a časopisům online a zdarma ve čtečce
Více o iDNES Premium
Máte už předplatné? Přihlásit se
Autor: Jan Adamec
  • Vybrali jsme pro Vás