Výstava pro Michaela. Ferrari uctí Schumacherovo jubileum |
Když měla stájová jednička před pár týdny označit moment, který loni rozhodl, že se popáté šampionem nestane on, ale Lewis Hamilton z Mercedesu, řekl: „Byla to asi Velká cena Singapuru. Poté přišlo pár závodů, kde už jsme na tempo Mercedesu neměli.“
Jistě, znělo to trošku alibisticky, protože si Němec několik Grand Prix pokazil sám a třeba výjezd mimo trať doma v Hockenheimu bude jeho fanoušky mrzet ještě hodně dlouho. Na druhou stranu se ve Vettelově volbě skrývá klíč k 13. komnatě Ferrari.
Právě v Singapuru doplatil Vettel na zpackanou strategii rudé stáje.
Ta v té chvíli byla rozhádaná. Krátce po smrti Sergia Marchionneho, legendárního prezidenta Fiatu (a zároveň i Ferrari), docházelo (ještě častěji než dříve) k názorovým rozepřím mezi tehdejším šéfem Mauriziem Arrivabenem a technickým ředitelem Mattiou Binottem.
„Ferrari je samo sobě svým největším soupeřem,“ glosoval to tehdy David Coulthard, bývalý pilot F1 a nyní televizní expert.
Zatímco Binottovi se připisují zásluhy za to, že Vettel s Räikkönenem měli po většinu roku 2018 k dispozici patrně nejlepší monopost v celé F1, Arrivabene nesl zodpovědnost za taktické chyby.
Špatný výběr pneumatik pro kvalifikace, riskantní a mylné strategie pro závody.
Jedna taková potopila rozhádanou scuderii na singapurském městském okruhu Marina Bay. „Nevyšlo nám to docela o hodně,“ přiznal tehdy i Vettel.
Je ovšem třeba přiznat, že Singapur nedopadl pro Vettela neslavně jen kvůli tomu. Monopost doznal právě před touto Velkou cenou několika změn a nové komponenty se neosvědčily. Zjednodušeně řečeno, technické přešlapy jdou za Binottem.
Přesto není žádnou senzací, že Arrivabeneho před novou sezonou střídá právě on. Charismatický a sebevědomý Ital, pro něhož mluví vícero aspektů.
O tom, že právě on je podepsán pod výkonnou pohonnou jednotkou, díky níž Ferrari často převyšovalo dokonce i Hamiltonův Mercedes, už byla řeč.
  |
Další postřehy přidává Cesare Fioro, bývalý sportovní ředitel scuderie z Maranella. „Mattia vyrostl ve Ferrari, a navíc spolupracoval se Sergiem (Marchionnem). Bylo údajně i Marchionneho přáním, aby jednou Arrivabeneho nahradil.
Zatímco Binotto sloužil u Ferrari dvě dekády, Arrivabene byl „přivandrovalcem“.
Přišel až v roce 2014 od tabákového gigantu Philip Morris. „Neměl zkušenost ze světa automobilových závodů a právě to nejspíše pak Ferrari chybělo,“ hodnotí Fioro pro Gazzetta dello Sport.
Binotto má nyní šanci předvést, co dokáže ve vůdčí roli. Stává se tváří, s níž se budou spojovat úspěchy i propadáky monopostů se vzpínajícím se koněm ve znaku. Cíl je jasný – ukončit zdánlivě nekonečný půst a i díky výtečným jezdeckým Vettelovým kvalitám získat titul světového šampiona.
Jen pro připomenutí, Ferrari už zažilo i dlouhodobější krize. Tu rekordní, trvající 21 let, ukončil na přelomu milénia Michael Schumacher.
Německá legenda před týdnem měla padesáté narozeniny a její osudová stáj otevřela při té příležitosti ve svém pompézním muzeu výstavu.
Ta mimo jiné připomíná slavná vítězství rudých monopostů. Zlaté časy. O jejich návrat se nyní pokusí Binotto.
