„Už jim nevěříme (...) Jsem přesvědčený, že na obou stranách je tu vysoká míra podezřívavosti z nekalého jednání.“ Citát o probíhající erozi egyptsko-izraelských vztahů připisuje list The Wall Street Journal (WSJ) nikomu menšímu než Muhammadu Anvarovi Sadatovi, vnukovi slavného děda Anvara Sadata.
Ten zastával v letech 1970 až 1981 funkci egyptského prezidenta a za jeho mandátu došlo k uzavření historických dohod s Izraelem v Camp Davidu (1978). Sblížení obou zemí o rok později vyústilo v podpis egyptsko-izraelské mírové smlouvy, na jejíž základě se Izrael stáhl ze Sinajského poloostrova a Egypt jako první arabské země formálně uznala židovský stát.
Uzavření egyptsko-izraelské mírové smlouvy v roce 1978: zleva egyptský prezident Anvar Sadat, prezident USA Jimmy Carter a izraelský premiér Menachem Begin.
Nad normalizací vztahů mezi Egyptem a Izraelem se začaly vznášet otazníky záhy po začátku války mezi Hamásem a Izraelem, prudký spád pak nabraly v posledních dnech. Podle zdrojů WSJ Káhiru rozezlilo zejména obsazení gazanské strany hraničního přechodu Rafáh izraelskou armádou, k němuž došlo minulý týden v rámci zahájení izraelské vojenské operace v tomto městě. Izrael měl Egypt o tomto kroku informovat jen s několikahodinovým předstihem.
Izraelská armáda se k věci na dotaz WSJ nevyjádřila, premiér Benjamin Netanjahu nicméně obsazení přechodu označil za nezbytný krok k tomu, aby se přerušilo pašování zbraní ve prospěch Hamásu.
Hamás kývl na návrh k příměří. Izrael má řadu výhrad, akce v Rafáhu pokračuje |
Přes přechod Rafáh do Pásma Gazy přitom od začátku násilností loni v říjnu proudila velká část humanitární pomoci včetně potravin a dalších k životu nezbytných věcí, na nichž jsou obyvatelé Gazy zcela závislí. Tento proud se nyní zastavil a Káhira z toho viní Izrael.
Egypťané podle WSJ také nesou nelibě, že Tel Aviv minulý týden odmítl návrh na příměří v Gaze, který zprostředkoval právě Egypt ve spolupráci s Katarem. Hnutí Hamás přitom s předloženým návrhem souhlasilo.
Genocida a velvyslanec
Podle WSJ, který cituje zdroje z vysokých pater egyptské politiky, se nyní Káhira snaží především vytvořit tlak na Izrael, aby obnovil status quo na egytptsko-gazanské hranici a hlavně aby ukončil vojenské akce ve městě Rafáh.
Před operací v Rafáhu přitom Židy varovaly nejen arabské země, ale i dosavadní spojenci Izraele včetně USA, Spojeného království a Německa. Panují totiž obavy, že vojenská akce by ve městě přelidněném uprchlíky z jiných částí Pásma Gazy přinesla mnoho dalších obětí na životech.
Už žádné vražedné bomby. Biden zastavil dodávku amerických zbraní Izraeli, tlačí tím na příměří v Gaze? |
Součástí tohoto tlaku bylo nedělní egyptské oznámení o tom, že Káhira se připojí k podání Jihoafrické republiky u Mezinárodního soudního dvora v Haagu ve věci možné genocidy páchané izraelskými vojsky v Pásmu Gazy. Izrael toto obvinění odmítá, soud nicméně Tel Avivu nařídil, aby zajistil přísun dostatečného množství pomoci do Gazy.
Dalším stupněm tlaku má být odvolání egyptského velvyslance z Tel Avivu. K podobnému kroku sice již od začátku války v Gaze sáhly například Jordánsko (které má z roku 1994 též podepsanou mírovou smlouvu s Izraelem) a Turecko, ovšem Egypt – nejlidnatější arabská země – je přece jen jiná váha.
„Buď bude dohoda, nebo zaútočíme na Rafáh.“ Izrael dal teroristům z Hamásu ultimátum |
Špičky egyptské politiky nicméně dávají najevo, že zatím nemají v úmyslu jít až na dřeň. „Nechceme zcela přerušit vztahy (s Izraelem, pozn. red.) ani zahodit dohody z Camp Davidu,“ cituje WSJ dalšího vysoko postaveného egyptského představitele.
Hlas lidu jde proti Izraeli
Podobně jako další státy Blízkého východu a severní Afriky, které vztahy s Izraelem buď formálně normalizovaly nebo alespoň nejsou otevřeně nepřátelské, i egyptská vláda se potýká s odmítavým postojem velké většiny veřejnosti vůči židovskému státu. Ten se ještě prohloubil v důsledku nemilosrdného způsobu, kterým Izrael decimuje obyvatelstvo v Pásmu Gazy. Od loňského října tam podle gazanských úřadů v důsledku izraelských vojenských akcí násilnou smrtí zemřelo přes 35 000 lidí, převážně neozbrojených civilistů.
Sondáž Washingtonského ústavu pro blízkovýchodní studia (WINEP) před časem ukázala, že velká většina Egypťanů normalizaci vztahů s Izraelem odmítá. Pro se vyslovila jen necelá čtvrtina dotázaných. Podobná situace panuje například i v Jordánsku nebo Maroku.
Izraelská armáda drží palestinskou stranu Rafáhu, v Káhiře se jedná o příměří |
Egyptská vláda je tak ve dvojím ohni a konkrétní dílčí dohody a vztahy s Izraelem (například co do sdílení zpravodajských informací) s ohledem na veřejné mínění příliš nekomunikuje. Na zachování mírové dohody s Izraelem má však praktický zájem, neboť jde o podmínku masivní finanční pomoci pro Egypt ze strany USA.
