Přitom když se putuje po stopách apoštolů, míst spojených s Pavlem je ve středomořském světě mnohem více – jak to odpovídá Pavlově velerozsáhlé, ve Skutcích apoštolských doložené misii.
Pavlovské památky se přitom potkávají s těmi z klasické antiky. V Athénách vedle Akropole tyčí se Areopag, místo známé nejen z Aischylovy Oresteie, ale i ze Skutků. Zde Pavel hlásal Athéňanům „neznámého boha“.
Nebo takový Korint. Jedním centrem vykopávek je sedmice sloupů Apollónova chrámu. Druhým jsou základy starokřesťanské baziliky, vybudované na místě, kde Pavla na udání jeho nepřátel soudil místodržitel Gallio – což byl rodný bratr stoického filozofa Seneky. Pavla neodsoudil. Předně proto, že se nechtěl plést do sporů uvnitř židovské obce v Korintě.
V tomto reálném potkání lze však vidět i symbolické potkání křesťanství a antiky, jež je křesťanské etice tak blízka právě ve své stoické, senekovské podobě. Kdo by se divil, že později vznikla apokryfní korespondence mezi Pavlem a Senekou. Česky lze se jí dočísti v souboru Příběhy apoštolů–Novozákonní apokryfy II, vydaném ve Vyšehradu.
Chtěl jsem v těch ruinách počíst příslušná místa ze Skutků i něco skorokřesťanského ze Seneky, když se přibatolila výprava korejských turistů. Herdek filek, hluboká mimosezona, fičí a prší a stejně člověk nemá klidu! Korejci se však místo obvyklého hysterického focení tiše seskupili opodál ruin. Někdo z nich začal cosi předčítat. Pak začali zpívat. Jedno slovo bylo rozumět z korejského textu písně: Halelujah. – Ano, bylo to tak. Nebyli to turisté. Byli to korejští křesťané na pouti za apoštolem Pavlem. Trochu jsem se zastyděl.
