PUNČOCHÁŘ: Vadí vám stereotyp restaurací? Můžete si za to sami

Pak je druhý typ restaurací, kde se snaží zákazníky překvapovat a nabídnout mu něco nového. Své menu mění dle sezóny či jiného svého stanoveného vzorce. Osobně dávám ve své restauraci přednost druhé variantě. Baví mě vymýšlet nové a nové recepty a nechat sám sebe, svůj tým i hosty překvapit netradičním spojením chutí.

Jde o kreativní práci, která sebou nese i rizika neúspěchu, ale když se snažíte dosáhnout nějaké chuti, zkoušíte, mícháte a ochutnáváte, a pak se vám podaří přesně to, co máte vymyšleno, je to skvělý pocit. Jistě, je třeba mít nějaké to své signature dish, ale zbytek se může měnit dle libosti.

Za svou kuchařskou kariéru mě oslovilo několik restaurací s tím, že chtějí změnit menu. Znají mě jako vyznavače a snad i propagátora moderní kuchyně a zkrátka chtěli, abych jim pomohl překvapit jejich zákazníky. Musím uznat, že ve většině případů jsem měl úspěch, ale také nutno podotknout, že snad nikdy jsem nedospěl ke změně tak zásadní, jako tentokrát.

Celkem v nedávné době mě takto požádala majitelka restaurace Park Hotel Popovičky, která chodí často na mé jídlo a baví ji, jak vařím. Jde o krásnou restauraci, troufám si říct, že jednu z nejhezčích u nás, co jsem viděl. Super terasa, milé a vstřícné prostředí, jednoduše se v ní příjemně jí a pije. S majitelkou jsme se shodli, že to chce ale radikální řez. Ne proto, že by jídlo nebylo dobré, vařilo a vaří se tu velmi dobře, ale jednoduše chtěla změnu. Sama přijala nového výborného šéfkuchaře Petra Hajného, který se bude o kuchyni starat.

Restaurace má stálé zákazníky a paní majitelka měla pocit, že by bylo skvělé je překvapit nejen výtečným šéfkuchařem, ale i novým jídelním lístkem. Vyladil jsem ho do stylu česko-rakousko-německé kuchyně. Nic exotického, žádná italská kuchyně, ale jídlo, které je poctivé, moderní, ale také takové, že si ho zákazník doma jen tak neudělá. Proto jde přece jíst do restaurace, nebo ne? Kupříkladu caesar salát, který si můžete dát všude, jsem vyměnil za skvělý mrkvový salátek z několika druhů mrkviček od malého pěstitele, pošírované v čerstvé pomerančové šťávě s citrusy, s polníčkem a medovým domácím dresingem s kapkou citronu a čerstvým kozím sýrem.

Nebo jsem místo kuřecího prsa s kaší navrhl plněnou perličku kysaným zelím a slaninou s omáčkou ze sušených hříbků, lišek a vše doplněné bramborovými plackami pečenými na suché grilovací desce a potírané máslem. Vše tam dělají skvěle. Bohužel to ale nestačí. Lidé nechtějí experimentovat, dokonce jsem viděl, že po přečtení lísku se někdo zvedl a odešel, chtěl prostě svůj caesar salát.

Byl jsem překvapen, nechápal jsem a doteď vlastně nechápu, co vlastně lidé chtějí. Když změna není, nadávají, když se změna udělá, zase nadávají. Ale přece do restaurace chodíme ochutnávat, oddávat se zajímavým a novým chutím a kombinacím. Přece to kuře s kaší, které mám i já moc rád, si mohu udělat doma. Čím dál víc si myslím, že řadě z nás chybí odvaha a nejsme dostatečně otevření a kreativní. Máme hlavu plnou nesmyslů a už není kapacita na nové zážitky. A to je velká škoda. Jistě, vím, že do restaurace jde člověk primárně kvůli potřebě zahnat hlad, ale když jdu na večeři, chci přece hledat, nacházet, objevovat, poznávat a těšit se z nového gastronomického zážitku a ne jen zase sníst to nudné co znám. No, asi to u nás ještě příliš neumíme, ale jsem optimista, ono to jednou jistě přijde.