Na 37 tisíc lidí již připojilo svůj hlas k online petici Osez Joséphine (Odvažte se s Joséphine), kterou 8. května odstartoval spisovatel Laurent Kupferman. Mezi mnoha zvučnými jmény, která podporují jeho nápad, je například bývalý francouzský ministr kultury Jack Lang či historik a člen Francouzské akademie Pascal Ory. Jejich cílem je uznat hrdinské skutky Joséphine Bakerové a dopřát jí odpočinek v pařížském Pantheonu, v jehož podzemní kryptě jsou uloženi významní francouzští umělci, myslitelé a vědci jako Alexandre Dumas starší, Jean-Jacques Rousseau či Voltaire.
Princetonská univerzita bojuje proti systémovému rasismu. Katedra zrušila požadavek na řečtinu a latinu |
„Byl by to silný symbol národní jednoty, emancipace a francouzského universalismu,“ uvedl pro server France24 Kupferman. „Ještě oznámíme pár signatářů a pak odešleme petici francouzskému prezidentovi,“ dodal. Právě jen hlava státu totiž může rozhodnout o tom, kdo spočine v Pantheonu.
Rodačka z amerického St. Louis ve státě Missouri Joséphine Bakerová byla mezinárodní hvězdou ve 30. letech minulého století. Proslavila se především ve Francii, kde se v roce 1925 usadila a brzy dominovala tehdejší kabaretní scéně díky velkému úsměvu i smyslu pro humor.
Později se stala francouzskou občankou. Vlastenecké cítění pak podle historiků prokázala v rámci francouzského odboje proti nacistické okupaci za druhé světové války. V roce 1937 se vdala za židovského průmyslového magnáta Jeana Liona (rozeného Levyho) a velmi profitovala ze své pozice celebrity. I díky tomu dokázala pod svými šaty přes celníky, kteří žádali její autogram, propašovat tajné zprávy odbojářů. Údajně se jí taky dařilo často zavítat na velvyslanecké večírky, kde sbírala informace o pozicích německých jednotek.
Po boku Marie Curie-Sklodowské
V případě, že by francouzský prezident Emmanuel Macron splnil přání autorů petice, Bakerová by se stala teprve pátou ženou v Pantheonu. Připojila by se k vědkyním Sophii Berthelotové a Marii Curie-Sklodowské, ministryni Simone Veilové a odbojářce Genevieve de Gaulle-Anthoniozové, neteři generála Charlese de Gaulla. „Bakerová by ale nebyla uvedena do Pantheonu, protože byla žena nebo černoška. Stalo by se tak díky hrdinským činům, které vykonala pro zemi,“ konstatoval Kupferman.
Čím tmavší, tím levnější. ‚Rasistické‘ poštovní známky se nesetkaly s pochopením u aktivistů |
Nápad na pohřbení ostatků Bakerové vedle dalších velkých Francouzů ostatně není nový. Již v roce 2013 s ním přišel spisovatel Régis Debray, který za tanečnici lobboval v deníku Le Monde. „Návrh jsme zaslali prezidentu Françoisi Hollandeovi, ale ten nic neudělal. Nyní jsme optimističtější,“ sdělil deníku Soud Ouest Brian Bouillon Baker, jeden z adoptovaných synů umělkyně.
Popularita Bakerové, které mnozí přezdívají „nejfrancouzštější Američanka“, podle jejích dětí neustále roste. „Mnozí nás neustále žádají, abychom se účastnili inaugurací škol, ulic, náměstí či tanečních sálů pojmenovaných po ní. Mezinárodní média nás žádají o rozhovory. Dokonce se o ní v současnosti natáčí tři filmy včetně dokumentů a životopisných filmů, všechny s velkými rozpočty. Před třiceti lety jsme rozhodně necítili takový obdiv,“ popsal Bouillon Baker pro server France24.
Bojovnice proti rasismu
Podle Kupfermana její popularita stoupá i kvůli tomu, že jistá část jejího aktivismu je stále relevantní i dnes. „Byla svobodná žena, aktivistka, feministka, odbojářka, bojovnice proti rasismu a antisemitismu. Ve světě, který je stále vyhrocený rasismem, nadále rezonují její myšlenky,“ uvedl spisovatel.
Zpěvačka a tanečnice se dostala do povědomí mnoha lidí především svými postoji proti americkému systému segregace. V roce 1963 se účastnila pochodu na Washington společně s Martinem Lutherem Kingem. Oblečená byla tehdy ve francouzské válečné uniformě a na sobě měla i medaile za zásluhy. Jako jediná černoška tehdy promluvila k davům.
Jak se z aktivistek stávají celebrity. Dvojí útlak černošských žen v podobě rasismu a sexismu není jediným tématem |
Ve Francii se následně stala jednou z předních tváří organizace Mezinárodní liga proti antisemitismu, která se v roce 1979 proměnila v Mezinárodní ligu proti rasismu a antisemitismu.
Její patrně nejznámější písní ve Francii je J’ai deux amours (Mám dvě lásky), ale zjevně jich měla mnohem více. Za svůj život adoptovala dvanáct dětí, které byly různého původu a uctívaly jiná náboženství. O své rodině tak vždy hovořila jako o „Duhovém kmenu“. „Naše rodina byla utopie. Naše matka chtěla, abychom byli rozdílní a jednotní. A naprosto se jí to podařilo,“ popsal Bouillon Baker. „Do dneška stojíme všichni při sobě.“
