Je to jeden z obrázků, který si na základě filmů, seriálů a reklam umíme představit všichni. Žena jde sama parkem pozdě v noci, cizí muž ji odtáhne do křoví a tam ji znásilní. Bohužel taková představa je naprosto nepřesným zobrazením toho, čím problém sexuálního násilí skutečně je.
Česko má problém
Sexuální, sexualizované nebo genderově motivované násilí = „Jakékoliv sexuální jednání zahrnující pokusy o dosažení sexuálního styku, nežádoucí sexuální poznámky a návrhy, činy směřující k obchodování s lidmi či jinak namířené proti sexualitě jedince, které využívají nátlak.“ zdroj: Světová zdravotnická organizace (WHO) |
To, že by znásilnění páchala nejčastěji cizí osoba, je již dlouho vyvrácený mýtus. V 80 % je násilník naopak soused, kamarád, kolega, nejčastěji dokonce partner. V průzkumu, který realizovala organizace Amnesty International v roce 2015, nicméně více než polovina respondentů uvedla, že se domnívají, že k incidentům nejčastěji dochází mezi lidmi, kteří se neznají.
V České republice je každoročně znásilněno 12 tisíc osob, nahlášených případů je však pouze 600. Češi v průzkumu odhadovali, že případů je okolo několika stovek ročně. Polovina mužů dále uvedla, že podle nich mnoho faktorů činí ženu spoluodpovědnou, například pokud je opilá, má vyzývavé šaty nebo přijala pozvání k nim do bytu.
Problémem je, že tyto zkreslené představy o sexuálním násilí podle odborníků v české společnosti přetrvávají. „Pořád narážíme na to, že mýty, které panují ohledně sexuálního násilí, úplně nemizí,“ řekla pro server Lidovky.cz psychoterapeutka a vedoucí sociálních služeb organizace proFem Dana Pokorná. „Stále existuje tendence klást určitý podíl viny na stranu oběti, přičemž ve všech případech je ale za násilí zodpovědný ten, kdo se jej dopustil,“ dodává Pokorná.
Rozšířenost stereotypů potvrdila v rozhovoru pro Lidovky.cz i zakladatelka a ředitelka organizace Konsent Johanna Nejedlová. „Myslím, že u mladých lidí se to trochu mění, u starších generacích to ale zůstává stejné,“ uvedla publicistka, která za své aktivity v oboru získala předloni prestižní ocenění Women of Europe.
Dotyčné osoby o zkušenostech nadále povětšinou mlčí. „Když se podíváme na počty případů znásilnění, které eviduje policie, výrazný nárůst nenajdeme,“ komentuje statistiky pro Lidovky.cz socioložka a právnička Pavla Špondrová. Absenci růstu svědectví z osobní zkušenosti potvrdila i psychoterapeutka Pokorná.
Proč to nenahlásila?
Mlčení obětí má celou řadu příčin. Jednou z nich je zkratkovité nahlížení společenských rolí. „Existuje představa, jak vypadá správný muž a správná žena, od mužů se čeká aktivita a cílevědomost, od žen zase spíše pasivita a cudnost,“ vysvětluje Špondrová. S tím se potom pojí i předsudky v oblasti sexuality.
,Vytvářím databázi sexuálního násilí.‘ Hrdá žádá advokáty o pomoc |
„Muž - dobyvatel, který má hodně partnerek, je ‚kanec‘, naopak žena, která má ráda sex a více partnerů, je stereotypně označovaná např. jako ‚coura‘ nebo hůř, a často slyšíme, že se přece nemůže divit, že ji někdo znásilní, když se nechová tak, jak ‚správná‘ žena má. Znásilněním nebo nevhodným sexuálním chováním jsou ale ohroženy i ženy cudné, těm bývá zase vyčítáno, proč proboha byly pasivní a nebránily se,“ popisuje příklad zkresleného pohledu socioložka. „Existuje stereotyp, že žena je pasivní, muž ji musí dobývat a když dáma říká ne, ne vždy to tak myslí,“ potvrzuje aktivistka Nejedlová.
Podobné předsudky vytváří prostředí, v němž se snadno snižuje validita výpovědí a činy se bagatelizují. Osoby pak místo toho, aby případy nahlásily, viní samy sebe. „Většinou nejde vůbec o to, že by oběť chtěla případ řešit trestněprávní cestou, protože si sama není jistá, že se jí stalo něco, co není v souladu se zákonem,“ popisuje zkušenost z 15leté praxe pomoci obětem násilí Dana Pokorná.
„Často se veřejnost ptá ‚proč to nenahlásila‘, takový krok však vůbec není jednoduchý. Dotčený člověk musí překonat pocity studu, strachu a viny. Většina lidí, co k nám přichází, si klade otázku, zda jim jejich výpověď vůbec bude někdo věřit,“ dodává.
Expertky se shodují, že oběti často násilnou zkušenost nesdílí kvůli traumatu, který ji může doprovázet. Faktorem je i nevlídné právní prostředí. „Klienti a klientky častou nejdou na policii, protože vědí, jaké tresty se v této oblasti dávají a nechtějí se kvůli tomu vystavovat opakovaným výslechům, při nichž si traumatickou zkušeností musí projít znovu,“ uvádí psychoterapeutka Pokorná.
Podle Johanny Nejedlové z organizace Konsent je jedním z hlavních důvodů, proč oběti případy nehlásí, špatně napsaný zákon. „Zákonná definice znásilnění implikuje, že musí být použito násilí,“ vysvětluje aktivistka Nejedlová.
„Oběti, které násilí neprožily, což se děje ve většině případů (běžná reakce oběti je, že se nebrání a je paralyzovaná), si tak myslí, že nemá smysl s kauzou chodit na policii, protože by nebyla posouzena jako znásilnění. Proto si myslíme, že je potřeba definici změnit tak, jako to má dalších 12 států Evropy. Změna zákona povede ke zvýšenému počtu nahlášených případů, v důsledku čehož dojde k celkovému poklesu počtu znásilnění, protože pachatelé zjistí, že sex bez souhlasu není možné brát na lehkou váhu,“ dodává Nejedlová.
Problém bojovnice za práva žen vidí i v nízkých trestních sazbách, znásilnění totiž dle jejích slov často končí jen podmínkou. S doplněnou definicí znásilnění pomocí absence souhlasu souzní i právnička Pavla Špondrová.
Případ Feri
‚Bála jsem se, že mi nikdo neuvěří.‘ Několik žen promluvilo o údajném predátorském chování poslance Feriho |
Situace sexuálního násilí se v České republice nezlepšuje i z toho důvodu, že není veřejným tématem. „O genderově motivovaném násilí se mluví v posledních letech ve světě trochu více, avšak čerstvý vítr hnutí #MeToo nás ofoukl jen letmo,“ říká bývalá tajemnice Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách Úřadu vlády Špondrová.
„Neměli jsme zatím v médiích podrobněji řešenou kauzu konkrétního predátora, konfrontovaného kvůli svému jednání více ženami, které by se cítily dostatečně bezpečně a nebály se otevřeně své zkušenosti popisovat, ač zvěstí je mnoho,“ říká Špondrová.
V posledních dnech Českem otřásl případ bývalého poslance TOP 09 Dominika Feriho, který byl na základě několika svědectví obviněn ze sexuálního násilí, kauzu zveřejnily servery Alarm a Deník N. Podle odbornice na tematiku genderu Pavly Špondrové by právě tato událost mohla potřebnou debatu rozproudit. „Kauza by mohla posílit lidi, kteří mají podobné zkušenosti, aby sebrali odvahu o nich veřejně mluvit,“ myslí si expertka. „Důležité je, aby poškozené osoby byly dostatečně chráněny, potažmo jim byl poskytnut bezpečný prostor a mohly vypovídat,“ dodává.
Stali jste se vy nebo máte ve svém okolí osobu dotčenou sexuálním násilí? Přečtěte si, jak postupovat v brožuře s názvem Nejste na to sama, kterou zpracovalo Centrum pro oběti domácího a sexuálního násili proFem. Brožuru naleznete zde. |
Svědectví se podle ní musí brát vážně. „Obecně je důležité vždy, když se podobná obvinění dostanou na povrch, ať už jde či nejde o mediálně známou osobu, je nebagatelizovat, neshazovat, nesoudit oběti a události neinterpretovat například poukazem na to, v jakém období se informace objevily,“ doplňuje vedoucí sociálních služeb proFemu Pokorná.
Otevření problematiky je první krok k hledání správných řešení. „Nejdůležitější je těmto tématům věnovat pozornost, dát jim prostor a mít vypracovaná pravidla, jak v nich postupovat,“ dodává na závěr psychoterapeutka Dana Pokorná.
