„Lidovka“ není fine dining, tečka
V první řadě by si každý měl, než napíše recenzi a přidělí počet hvězdiček, uvědomit, zda se nachází v klasické hospodě, bistru nebo nějaké fine diningové restauraci a k tomu přizpůsobit i své nároky, požadavky a také své chování. Ze strany restaurací by měly vždy přijít dobré suroviny a milý a usměvavý personál. Rozdíly jsou pak v designu restaurace, stylu, tipu, receptech a také ve zkušenostech šéfkuchaře a jeho týmu.
Své chování pak ale musí přizpůsobit i zákazníci. Stává se, že se host chová neurvale, je nevhodně oblečen a navíc pak napíše neobjektivní recenzi. Existuje hromada lidových míst, kde to lidé mají rádi, i přes spoustu nedostatků, takové podniky nemá smysl shazovat a samozvaní gastronomičtí experti jim mohou jenom ublížit. Je přirozené, že na takových místech se číšníci nesoustředí na to, aby nalévali nápoje z levé strany.
Nemalujte si vzdušné zámky
Další nešvar českých hodnotitelů je nereálné očekávání. Všude se stále mluví o tom, jak restaurace vaří z bio a lokálních surovin, snažíme se o to i my v restauraci Signature, pokud to je reálné a vidíme v tom smysl. Ale v momentě, kdy zákazníkům přistane na stole účet za bio menu, jde spokojená drůbež a veselé kravičky stranou. V recenzích pak často píší, že jídlo je předražené a cena neodpovídá kvalitě.
Pavel VeltruskýProfesní zkušenosti sbíral v českých i zahraničních kuchyních. Vařil na obrovských zaoceánských lodích, v hotelech Marirot v České republice i v zahraničí nebo také ve tříhvězdičkové michelinské restauraci Waterside Inn v Anglii. V minulosti působil v pražském Alcronu, v restauraci La Gare, v Salabce v pražské Troji nebo také v marockém luxusním hotelu Mirage. Už je to více než rok, co začal pracovat v brněnské restauraci Signature. Vařil pro Julii Robertsovou i pro herce Jakea Gyllenhaala. |
Nebo stačí, aby se dotyčný hodnotitel špatně vyspal a rozčílí ho téměř cokoliv, stropní světlo svítí moc do obličeje, talíře se nehodí do stylu restaurace nebo je na lístku málo vegetariánských variant. Z osobní zkušenosti mohu uvést ještě několik příkladů, dostali jsme špatné hodnocení, protože máme otevřeno až od jedenácti hodin, protože vedle u stolu měli s sebou hosté čivavu nebo proto, že jsme hostovi neudělali smažený sýr, který nemáme na lístku. Hosté pořád žijí v mylné představě, že si mohou dovolit všechno. Hned se spustí lavina negace a hvězdičky mizí kdesi v nenávratnu. Je třeba si uvědomit, že takto rozčílený host napíše recenzi spíše, než někdo, kdo je spokojený.
Tisíc lidí rovná se tisíc chutí
Vedle zmíněných negativ má ale hodnocení na sociálních sítích i spoustu kladných stránek. Sympatizuji s tím, když je recenze věcná, hodnotí jídlo, obsluhu, ale stále nechává prostor ostatním návštěvníkům, aby si udělali názor sami. Tisíc lidí, tisíc chutí a co zrovna nevyhovuje mně, může vyhovovat jiným. Je určitě pravda, že dobrá fotka na sociálních sítích a pochvalná recenze dokáže do restaurace přitáhnout nové hosty.
Myslím si, že recenze by měly v první řadě hodnotit jídlo, poté servis a pak až další elementy. V dnešní onlinové době dokáže i malý článek pomoci, ale může nadělat i hodně paseky. Navíc často podporuje předsudky, to zažíváme u nás kvůli sousednímu kasinu. V Monaku mají také kasino vedle restaurace Alaina Ducasse nebo Joëla Robuchona, jedněch z největších gastronomických hvězd, a nikdo to neřeší. Když má někdo chuť hrát, jde do kasina. Když se chtějí lidé dobře najíst, zamíří do restaurace. Doufám, že se toho dočkám někdy i u nás.
