V minulosti stavební úřady v obcích s pověřeným obecním úřadem posuzovaly povolení stavby, a to jak stavby samotné, tak i rozsah jejího umístění, v souladu s platným územním plánem. Naši zákonodárci však dospěli k názoru, že státní úředníci na obcích druhého stupně jsou zahlceni stavební agendou, a rozhodli tedy část jejich práce přenést na úředníky na obcích s rozšířenou působností, čili na obce třetího stupně. Konkrétně agendu týkající se územního plánování.
A tak nově musí stavebník navštívit další úřad pro další „razítko“, které řeší to, jestli stavba splňuje všechna kritéria uvedená v územních plánech té či oné obce. A jak už to bývá, bohužel se nějak pozapomnělo personálně posílit tyto pozice, takže na potřebné potvrzení čeká stavebník například u nás, v naší jihočeské pánvi, několik měsíců. Teprve poté může stavebník dále pokračovat, a pustit se do dalších kol vyřizování, za dalšími úředníky… Promiňte toto přirovnání, ale trochu mi to připomíná vědomostní soutěž Deset stupňů ke zlaté, kterou si jistě mnozí z vás pamatují.
Tak, a zde jsem u problému, který mě osobně asi nejvíce trápí, a to je zrušení okresních úřadů, které zanikly 1. lednem 2003. Problematiky, kterými se tyto úřady zabývaly, se pak přenesly na obce 2. a 3. stupně. Dnes, s odstupem času mě připadá, že toto byl chybný krok, který sice měl za úkol snížení počtu státních úředníků, avšak bez ohledu na to, že tito byli, ve většině případů, velmi zkušenými odborníky na svých pozicích. Bohužel na tento krok A měl navazovat krok B, a to elektronizace veřejné správy, ale o tom jsme si všichni mohli v roce 2003 nechat jenom zdát. Přichází až s odstupem několika let v rámci projektu eGovernmentu. A jak všichni víte, jedno politické uskupení, které je nově zastoupeno v parlamentu, si na tomto tématu postavilo část své volební kampaně. Píše se ale rok 2018.
Pravdou je, že nedošlo k rozpadu sítě nemocnic a škol. Podle mého názoru se však nějak pozapomnělo na jakýsi centrální dohled nad demografickým vývojem stavu obyvatelstva v té dané lokalitě - bývalém okrese. Jinak si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že dnes v každé menší obci vyrůstá nová školka. Nechci tím říct, že závidím obcím, kterým se podařilo v rámci různých dotačních programů školky postavit, ale chci se zeptat, co tyto obce budou se školkami za několik let dělat. Obyvatelstvo zestárne a z nedávné minulosti znám mnoho případů, kdy se školky a školy přebudovaly na různé archivy a muzea. Touto problematikou se pravděpodobně dnes nikdo nezabývá, takže si vlastně může každý, bez regulí, dělat co chce.
S demografickým vývojem úzce souvisí i další problematika, a to je dopravní spojení a budování místních komunikací. Většina občanů, kteří bydlí v bývalém okrese České Budějovice, mi jistě dá za pravdu, když tvrdím, že tato situace je opravdu tristní! Tak se například stane, že nově budovaná místní komunikace, která musí splňovat dnešní předepsané normy, je širší než komunikace krajská, na kterou navazuje. To vzbuzuje v mnoha z nás jen trpký úsměv. Nějak mi stále schází, a rozhodně ne z nostalgie, okresní úřad, který se tím vším zabýval. Obávám se, že další slibovaná elektronizace veřejné správy přinese nárůst státních úředníků a další stránky nově vzniklých formulářů, které budou muset být zajisté opatřeny elektronickým podpisem s časovým razítkem. Už vidím nějakého strýce, jak si bude touto cestou žádat třeba o přístavbu garáže. Zda je to, tak dobře nechám na čtenářích.
Martin Muchka, starosta obce Vráto, ODA
