Seriál Pohnuté osudy |
Nelituj, budeš si tam jak pán hnít věčný sen svůj,“ neslo se v říjnu 1986 z pódia pražského karlínského divadla. Píseň o smrti nevinného blázna v muzikálu Zvonokosy mrazila. Laďka Kozderková v ní zpívala o hrobu jako o „bejváku blátivém“ a sama bojovala o život, do divadla jezdila z nemocnice. Zemřela o pár dnů později, bylo jí pouhých 37 let. Měla za sebou roky, kdy rozdávala radost, stoupala vzhůru.
„Jako když někde praskla hráz u přehrady a vznikla povodeň, která vzala všechno, co jí stálo v cestě. To byl příchod Laďky,“ vystihl herec Ladislav Županič, když v televizním cyklu Předčasná úmrtí vzpomínal na energii, která z ní sršela.
