Seriál Pohnuté osudy |
Po pravé straně silnice, opřena o zábradlí mostku, stála smrt. Čekala. Nízké pozdně odpolední květnové slunce za jejími zády mne u volantu oslňovalo. (...) Byl pátek,“ popsala ve své životopisné knize herečka Vlasta Chramostová zjevení, které měla, když se jednoho květnového podvečera vracela se svým čtyřletým synkem Konrádem do Brna. Smrt, již zahlédla zpoza volantu tehdy, 25. května 1963, skutečně přišla.
Pouhých 22 kilometrů od cíle Chramostová havarovala. Sama skončila s těžkými poraněními v nemocnici, malý Konrád nehodu nepřežil. V následujících letech se musela vyrovnat nejen se ztrátou dítěte, ale také s dotírajícím pocitem viny za jeho smrt. Zdálo by se, že tak těžká a bolestná zkušenost je břímě, které vydá na celý život. Jenže těžkých zkoušek už měla za sebou Chramostová několik. A další teprve měly přijít. Už její mládí bylo pohnuté, ovlivněné válkou.
