1. října 2015 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Místo olympiády světovou pornohvězdou. Andreu Absolonovou zabil nádor na mozku

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 11Diskuse
Andrea Absolonová patřila do skupiny čtyř českých pornohvězd Dream Team. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Andrea Absolonová patřila do skupiny čtyř českých pornohvězd Dream Team. | foto: Wikimedia
PRAHA Předpovídali jí skvělou budoucnost. Tohle bude nová Milena Duchková, psalo se s odkazem na legendární vítězku olympiády z roku 1968. Předpovědi ale Andrea Absolonová nenaplnila. Když se připravovala na hry v Atlantě 1996, zradila devatenáctiletou skokanku z desetimetrové věže páteř a prakticky ukončila její kariéru. Neupadla ale v zapomnění, stala se z ní světová pornohvězda. Ne však na dlouho, v 27 letech podlehla rakovině mozku.

Vždycky byla živé dítě. Když se šestiletá Andrea Absolonová jednou vydala s maminkou a čtyřletou sestrou Lucií na plavání v Praze na Slavii, změnilo jí to život. Malé dívky si pobyt v bazénu užívaly, vrhaly se z bloků bezhlavě do vody. Řízením osudu se na tom samém místě objevil skokanský trenér Karel Trpka. „Šel pak za naší mamkou a říkal jí, že v nás vidí velký talent a jestli bychom se prý nechtěly přijít podívat na jeho trénink,“ vypráví Lucie Absolonová.

A pak už to šlo rychle. „Hned se nám to se sestrou zalíbilo a začaly jsme chodit pravidelně skoro každý den,“ líčí. Oběma se začalo nesmírně dařit, s lehkostí zvládaly těžké skoky. Už tehdy bylo vidět, že z téhle dvojice holek by mohly být v budoucnu velké hvězdy. V deseti letech se trénování Andrey ujala Michaela Musilová-Ľuptovská. Nejprve pilovaly dovednosti v Praze, později přišel přesun do Pardubic.

Andrea Absolonová žila rychle, jako kdyby věděla, že tu bude krátce

„To bylo někdy v devadesátém nebo jednadevadesátém. V Pardubicích totiž díky mně založili tréninkové středisko mládeže,“ říká pro LN bývalá trenérka. Tou dobou už moc dobře věděla, že má možnost „vybrousit“ skokanský diamant. „Z lidí, které jsem trénovala, byla ona nejlepší. Pokud chcete být v tomhle sportu úspěšní, musíte umět podobné věci jako v gymnastice. Tedy mít dobrou orientaci v prostoru, ohebnost, pohyblivost a taky se nesmíte bát. Na strachu spousta skokanů skončí, abyste se vrhnuli z výšky, musíte překonat zábrany.“

Andrea však měla pro strach uděláno. Milovala vodu i skoky z výšky – to byla ideální kombinace. „Měla silnou vůli a všechno zvládala poměrně snadno, navíc se s ní dobře pracovalo,“ líčí Musilová-Ľuptovská. Za Andreinými úspěchy ale byla i tvrdá dřina a odříkání. V Pardubicích trénovala čtyři hodiny denně, chodila tam na sportovní gymnázium a domů do Prahy se vracela jenom na víkendy.

Pětkrát českou mistryní

Jenže dřina se vyplatila. Absolonová pětkrát vyhrála mistrovství republiky a prosadila se i na mezinárodní scéně – na juniorském mistrovství Evropy obsadila třetí místo, na světovém šampionátu jí patřila pátá pozice. Její trenérka na ty doby dodnes vzpomíná.

Andrea Absolonová

„Procestovaly jsme skoro celou Evropu a zažily pěkné chvíle. Občas to byla velká legrace, Andrea navigovala, já řídila - takže jsme hodně bloudily,“ usmívá se Musilová-Ľuptovská. „Dělilo nás od sebe jen dvanáct let, podle mě jsme měly dobrý vztah.“

Opravdová prověrka měla přijít v létě 1996. Absolonová splnila olympijský limit a měla reprezentovat Česko na hrách v Atlantě. „Zasloužila si to. Vždyť to byla u nás po Duchkové první skokanka, která z 10 metrů skákala tři a půl salta. Olympiáda byla pro Andreu snem. Snem, který se jí bohužel nesplnil,“ přiznává sestra. Všechny naděje na atlantské dvanáctičlenné finále totiž přerval závod v Madridu.

Šest týdnů před hrami si tam měla Absolonová prověřit formu. Při jednom ze skoků však ucítila palčivou bolest v zádech a z bazénu jí museli vylovit. Prasklý meziobratlový článek páteře ji poslal na tři měsíce do nemocnice v Baden-Badenu.

Absolonová se však chtěla vrátit, jejím dalším cílem bylo olympijské Sydney. Jenže forma ne a ne přijít. Tou dobou už nespolupracovala s Musilovou-Ľuptovskou. „Čekala jsem miminko, měla jiné aktivity a se skoky jsem skončila. Potom jsem už Andreu neviděla. Nikdy mě nevyhledala, možná se jí dotklo, že jsem od ní odešla. Mohla to brát tak, že jsem ji ranila, když jsem se na ni vykašlala.“

Z Andrey se stala Lea da Mae

Andrea Absolonová, známá jako Lea da Mae

V roce 1998 Absolonovou oslovil reklamní fotograf Adolf Zika, zdali by si nechtěla přivydělat nafocením kalendáře, kde by skákala z věže nahá. Andrea, která si tou dobou zamilovala kromě skákání z věže i skákaní z letadla, na nabídku kývla. Peníze se jí hodily, adrenalinové sporty nepatří mezi ty nejlevnější. Později se zjevila v kanceláři šéfa firmy Dream Entertainment Oldřicha Widmana, který se zabývá natáčením erotických filmů.

Kariéra Absolonové, nyní už herečky s uměleckým jménem Lea da Mae, začala focením „soft“ scének. Jenže tím to neskončilo, blonďatá dívka s krásnýma modrýma očima a tváří anděla začala točit i porno. Brzy vytvořila s dalšími třemi Češkami Sylvií Saint, Monicou Sweetheart a Daniellou Rush slavný „Dream Team“, známý po celém světě.

ČTĚTE TAKÉ:

Tahle kariéra trvala až do roku 2004. Pak se Andrea rozhodla s pornem seknout. Na jednom večírku na chatě se z dlouholetého přátelství s hokejistou Martinem Maškarincem stala láska. „Na tom mejdanu byla také Andreina teta, která věštila z karet. Předpověděla, že mě čeká osudový vztah, který však skončí tragicky,“ vypráví Maškarinec. Absolonová s ním později začala žít.

Jenže štěstí zamilované dvojice nemělo dlouhého trvání. Při jednom seskoku ucítila při otevření padáku prudkou bolest hlavy. Nebyla to žádná migréna, hlava ji pak bolela dlouhodobě, stejně jako páteř. Lékaři ji nejprve utěšovali, že o nic nejde. Když se však přidaly problémy s rovnováhou a zrakem, poslali ji na CT hlavy. To odhalilo novotvar na mozku.

Miliony lidí na světe ji znaly jako pornohvězdou s jménem Lea da Mae.

„Byl to nejhorší okamžik mého života. To první, co mě napadlo, bylo, že ségra umře. Celé noci jsem probrečela a snažila se zahnat myšlenky na to nejhorší. Nemohla jsem uvěřit, že něco tak hrozného potkalo zrovna ji. Trpěla šílenými bolestmi hlavy, ze dne na den měla ochrnutou půlku těla a obličeje. Přes to všechno byla velice pozitivní a odhodlaná bojovat a to nám dávalo obrovskou naději,“ vzpomíná sestra Lucie.

Třináctého srpna 2004 operoval Andreu profesor Vladimír Beneš. Po několikahodinovém zákroku oznámil, že se povedlo nádor odstranit, ale že je třeba vyčkat na výsledky testů. „Bohužel 14 dní poté přišla hrozná zpráva z histologie, jednalo se o nejhorší stupeň zhoubného nádoru. Pak teprve začalo peklo,“ říká sestra. Zrádný glioblastom už metastázoval do dalších oblastí mozku.

Nezabrala chemoterapie ani ozařování, Andree nepomáhaly léky na tišení bolesti, prokřičela spoustu nocí. Nic nedokázalo zastavit rychle se zhoršující zdravotní stav. Zoufale se snažila pomoci i Lucie Absolonová. „Byla jsem v kontaktu s klinikami po celém světě, ale nikdo jí nedával ani trochu naděje. Přesto jsem ale do poslední chvíle věřila v zázrak. Bohužel nepřišel.“

Andrea Absolonová milovala život, Ten její skončil kvůli rakovině už v 27 letech.
Andrea Absolonová, zemřela v sedmadvaceti letech

Andreina lůžka se střídali různí lidé, mezi nimi i přítel Maškarinec. „Bylo to nejtěžší období mého života. Viděl jsem, jak mi milovaná osoba před očima umírá. Je to příšerný pocit, ani to nejde popsat. Nikomu ho nepřeji.“

Andreino sedmadvacetileté tělo dlouho svádělo s rakovinou marnou bitvu. Devátého prosince 2004 boj prohrálo.

Žila rychle. Jako by tušila, že tu bude krátce

Ač tvrdí, že je úplně jiná, jedno Lucii Absolonovou (37) se sestrou Andreou pojilo. Obě se zbláznily do adrenalinových sportů. Obě skákaly z věže do bazénu, Andrea připojila skydiving (seskok padákem s cílem co nejdelšího volného pádu) a rafting, Lucie zase provozovala cliffdiving (skok ze skály v přírodě do vody).

Když pak Andrea podlehla zákeřné rakovině mozku, strašně ji to zasáhlo. „Pořád jsem viděla umírající vystrašenou sestru, která trpěla hroznými bolestmi, a bezmocný výraz v jejích očích, když už cítila, že boj prohrává,“ říkala v prvním otevřeném rozhovoru po její smrti.

  • LN: Co vás se sestrou vůbec na skocích do vody z vysoké věže přitahovalo?
    Ze začátku to pro nás byla strašná zábava, milovali jsme vodu a výšky, takže to byla pro nás výborná kombinace. Na rozdíl od spousty ostatních skokanů jsme se ze začátku vůbec nebály, což je u tohoto sportu jeden z nejdůležitějších předpokladů.

  • LN: A brzy jste se staly úspěšnými...
    Ano, obě jsme se ve své kategorii dostaly mezi ty nejlepší a začaly vyhrávat nejen domácí, ale i mezinárodní soutěže. V té době byly ještě hranice zavřené, tak pro nás bylo i velkou motivací podívat se ven.

  • LN: Sestra byla o dva roky starší, brala jste ji jako vzor?
    Nebrala, byly jsme každá úplně jiná a měly jiné životní priority. Ona byla strašně cílevědomá a vše, co dělala, tak na sto procent s cílem dosáhnout nejlepších výsledků.

  • LN: A vy?
    Na rozdíl od ní jsem měla prý větší talent, ale byly pro mě důležitější věci než nějaký úspěch. Potřebovala jsem k životu zábavu, spoustu kamarádů a sport jsem dělala jen proto, že mě bavil. Vždycky se říkalo, že kdyby z nás někdo udělal jednu, tak by vznikla dokonalá skokanka do vody.

  • LN: Když se Andrea před olympijskou Atlantou zranila, jezdila jste za ní do nemocnice? Jak to prožívala?
    V té době jsem byla po operaci kolena a musela jsem se skoky na čas skončit. Odjela jsem na rok do Španělska a pak na čtyři roky do USA. Tehdy se naše cesty rozešly. Neměla jsem tedy možnost ji v nemocnici navštěvovat, komunikovaly jsme pouze prostřednictvím e-mailů. Byla to pro ni určitě rána, ale jak byla statečná ve skákání, tak i v normálním životě a po pár probrečených týdnech se s neúčastí na olympijských hrách a pak i koncem skokanské kariéry smířila.

  • LN: Jak rodina přijala, když se sestra rozhodla fotit erotiku a pak točit porno?
    Já jsem o tom dlouho nevěděla, Andrea to přede mnou tajila. Věděla, že nebudu souhlasit a že to nabourá náš vztah. V rodině se o tom moc nemluvilo. Máma nebyla proti, ale tátovi, asi jako žádnému, se to moc nelíbilo.

  • LN: Takže jste se sestrou kvůli tomu hádaly?
    Ano a často. Teď s odstupem času mě to hrozně mrzí, byl to její život, ona si ho vybrala. Měla jsem její rozhodnutí respektovat. Ať si každý dělá, co chce, a stará se sám o sebe. A komu se to nelíbí, ať se na to nekouká. Měla jsem mít tento názor dřív, vím, že se kvůli tomu hodně trápila.

  • LN: Andrea kromě skoků z věže skákala i padákem. Vás to nelákalo?
    Tak to víte, že mi to nabízela, já mám ale fobii z letadel a dobrovolně by mě do „Anduly“ nikdo nedostal. Ona naopak jezdila se mnou na závody v cliffdivingu – to jsou adrenalinové skoky do vody ve volné přírodě ze skály odvykle 16 metrů a výše. Jeden tento závod máme i každý rok tady u nás v Čechách v Hříměždickém lomu. Já skákala a ona tam byla jako rozhodčí. Po její smrti je tento závod pojmenovaný jako memoriál Andrey Absolonové.

  • LN: Myslíte si, že některý z jejích adrenalinových sportů mohl přispět „ke spuštění“ rakoviny?
    To je něco, nad čím přemýšlím hodně často. Andrea žila život hrozně rychle, jako kdyby tušila, že bude tak krátký. Otázkou je, zda máme osud už předem určený, a podle toho žijeme, a nebo tím, jak žijeme, tvoříme svůj vlastní osud...

  • LN: Když sestra onemocněla, začala se scházet finanční podpora na léčbu i z pornoprůmyslu a od jejích fanoušků. Překvapilo vás to?
    Ano, vůbec jsem netušila, že byla v tomhle byznysu tak velkou hvězdou a že získávala ocenění v Los Angeles. Sám slavný Larry Flynt, pro kterého byla prý Andrea anděl, mi volal a ptal se, jestli by nám nemohl nějak pomoci.

  • LN: Vzpomínáte na Andreu často?
    První roky to bylo hodně těžké, nemohla jsem se s její smrtí vyrovnat. Stále se mi vracely vzpomínky pouze na poslední čtyři měsíce jejího života. Pořád jsem viděla umírající vystrašenou sestru, která trpěla hroznými bolestmi, a ten bezmocný výraz v jejích očích, když už cítila, že boj prohrává. Ty hezké vzpomínky na ni mi vrátil až můj synek, který má stejný úsměv, jako měla Andrea...
  • 11Diskuse
Vojtěch Gibiš

Autor

Vojtěch Gibišvojtech.gibis@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz