Senátor Kladívko chtěl investovat peníze, hájil zlato jeho nervózní asistent

Prášil před soudem znejistěl. Vážený soude, miliony jsem neukradl, hájil se

První den hlavního líčení v případu Štěpána Prášila, obžalovaného pro krádež zlata v hodnotě více než sedm milionů korun, nevnesl do údajně korupční kauzy žádný posun. To v úterý bylo dění před trestním senátem soudce Tomáše Durdíka o poznání zajímavější.

V roli svědků se měli dostavit bývalý senátor za ODS Tomáš Kladívko a jeho tehdejší asistent Milan Čmelík. Právě u něj totiž policie při zadržení zajistila zlato, které - podle daktyloskopických stop - pocházelo právě od podnikatele Pavla Chovančíka (viz box Kdo je kdo) a které mohlo podle detektivů sloužit jako úplatky.

Kdo je kdo Případ Řízení letového provozu se datuje do roku 2013. Protikorupční policie tehdy prověřovala podezření, že se skupina osob snažila dojednat obsazení postu ředitele a pár jeho podřízených právě do státního podniku Řízení letového provozu. Na počátku stál údajně královéhradecký podnikatel Pavel Chovančík, který přes spojence Štěpána Prášila údajně kontaktoval mimo jiné i tehdejšího senátora za ODS Tomáše Kladívka. Vše nakonec skončilo obžalobou na Prášila pro krádež zhruba devíti milionů korun ve zlatě. Ty přitom podle státního zástupce mohly sloužit jako úplatek, který měl Prášil coby spojka předat dál. Ačkoli v obžalobě stojí, že zájem uvedených osob na změně v Řízení letového provozu prokázán byl, na údajnou korupci už policie důkazy nesehnala.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

„Z důvodu mediálního tlaku, který mi způsobil psychické, fyzické, profesní i soukromé problémy, vypovídat nebudu, ale pronesu prohlášení,“ uvedl Čmelík ihned poté, co ho soudce přizval do ohrádky k výslechu. Devětadvacetiletý předseda sdružení letňanské buňky ODS dorazil k soudu v seriózně vypadajícím obleku a modré kostkované košili, ani to ale neschovalo jeho zjevnou nervozitu.

Předseda senátu připomněl, že odmítnout výpověď může jen v případě, že by sobě či osobě blízké mohl přivodit trestní stíhání. A ačkoli mu předseda senátu důvody několikrát zopakoval a jasně ho upozornil na to, co má říct, pokud vypovídat nechce, Čmelík byl podle všeho opravdu zaskočen, že nemůže pronést to, co plánoval. „Budu vypovídat,“ uvedl proto tichým hlasem.

Nevím, nepamatuji se, nezajímal jsem se

Připravený soudce Durdík tak ihned začal klást otázky. Z počátku šlo vše hladce, po úvodním oťukávání ale předseda senátu začal pokládat konkrétnější otázky a jejich údernost Čmelíkovi nedělala dobře.

Když se ho například předseda senátu zeptal, jestli si vybavuje, že by za senátorem Kladívkem někdo přišel a něco požadoval v souvislosti se státním podnikem Řízení letového provozu, odpověděl: „Teď vám nerozumím.“ Soudce proto svou otázku znovu zopakoval, ale ani napodruhé nedostal konkrétnější odpověď. „Je to možné, ale na ty osoby si už nevzpomínám.“

To už se ale soudce dostával k momentu, kdy Čmelíka zadržela policie před Kladívkovým domem a v ruce měl zlaté mince (více čtěte ZDE). Nesl je do auta podnikatele Štěpána Prášila, který čekal venku. „Pan senátor se mi zmínil, že by rád do něčeho investoval. A pan Prášil mi řekl, že má tu možnost,“ uvedl Čmelík s tím, že senátorovi v domě ukázal zlaté mince od Prášila. Jeho tehdejší šéf mu ale řekl, že o takovou investici nemá zájem, a proto je šel Prášilovi vrátit. Nestihl to. Zadržela ho policie.

Ovšem pokud měl být Čmelík pouhým zprostředkovatelem, musel by podle soudu minimálně tušit, kolik mincí a v jaké hodnotě Kladívkovi ukazuje, a zejména za jakou cenu je mohl senátorovi nabídnout. Ani na jednu z otázek ale Čmelík nedokázal odpovědět.

„Podle čeho se měl pan Kladívko rozhodnout? Jenom jestli se mu to líbí? Jestli jsou to hezké mince? To bylo klíčové u investičního zlata?“ otázal se proto soudce Durdík Čmelíka. A pokud byl obžalovaný Prášil tím, kdo zlato nabízel a měl o něm tedy nejvíce informací, proč zůstal v autě? „Nevím,“ dodal už jen tiše Čmelík.

Soudce nakonec po zhruba půl hodině Čmelíka propustil, ten, rozhozen z právě proběhnuvšího grilování, si dokonce zapomněl odnést věci. „Kabát, kabát,“ napověděl mu jeden z přítomných novinářů a Čmelík se vrátil k věšáku. „Jo,“ odvětil pouze a zmizel na chodbu Městského soudu v Praze.