130 let

Jan Punčochář | foto: MIKULÁŠ GOTTWALD

PUNČOCHÁŘ: Jak jsem se (ne)stal vegetariánem

Jídlo
  •   6:41
Vegetariánství a veganství v poslední patří mezi velké trendy. Pořád jsem si říkal, co na tom všichni mají – zda se najednou všichni stali ochránci zvířat nebo se jedná zase o módní výstřelek. A tak jsem si řekl, že to tedy taky vyzkouším, abych zjistil, o co vlastně jde. No, musím říct, že jsem dopadl spíš jako sedláci u Chlumce než jako vítěz. Původně jsem měl záměr vydržet měsíc, ale nakonec jsem zvládl jen, pro mě nekonečných, jedenáct dní.

Všichni se smáli a ptali se mě, proč se chci takhle trýznit. Upřímně jsem měl ještě několik dalších motivací než jen zvědavost. Měl jsem zato, že jeden z vedlejších efektů bude redukce váhy, a taky jsem si byl jist, že během mého masového půstu lépe pochopím i chutě vegetariána a budu tak moct vymyslet nějaké pěkné recepty právě pro ty, kteří masu neholdují. K tomu prvnímu, tedy váhovému úbytku asi příliš nedošlo, ale ono za jedenáct dní toho člověk moc nedocílí. Ale v druhé věci, tedy poznání chutí, to myslím celkem vyšlo. Těch jedenáct dní jsem dělal fakt všechno proto, abych zapomenul na fantastickou chuť masa.

Jan Punčochář

Jan Punčochář se vyučil se v hotelu Ambassador a hned po škole pracoval v několika vyhlášených pražských restauracích. Deset let byl šefkuchařem v restauraci Le Terroir, nyní působí jako šéfkuchař v Grand Cru.

První den jsem si užíval skvělé zeleninové kari, také bulgur a pěknou zeleninu. Druhý den byl trochu horší, zvlášť když kolegové z kuchyně naschvál připravovali moje oblíbená jídla: šunkofleky nebo vepřový řízek. Třetí den už jsem lačně pokukoval po udírně, kde se udilo maso a čtvrtý den jsem i snil o vepřové kotletě. Další dny vše stálo jen na mé vůli. A že jsem se fakt hodně přemáhal. Moje role šéfkuchaře mi v tom příliš nepomáhala, jelikož jsem musel ochutnávat vše, co chodí mým hostům na stůl. A abych něco neporušil, tak jsem to vždy vyplivnul, no, jednoduše jsem si to celé moc dobře nevymyslel. Chodil jsem kolem těch voňavých dobrot a slintal jak bernardýn.

Definitivní zlom mé slabé vůle přišel o víkendu, když jsem pro kamarády vařil. Dělal jsem dršťkovou polévku, španělské ptáčky, kachní játra foie gras a další super věci a k tomu jsme absolvovali prohlídku pivovaru, což moji chuť na maso ještě prohloubilo. Měl jsem na všechno chuť, že bych plakal, a tak jsem to celé vzdal.

Úcta k masu

Několik věcí jsem se ale naučil. Je fakt, že vám občasné odpírání masa pomůže objevit nepoznané chutě. Určitě je to skvělé i pro vlastní pocit, člověk není tolik unavený, cítí se čilejší a plný energie, ale já jsem si potvrdil, že bez masa být prostě nedokážu. Vím, že většina vegetariánů nejí maso z přesvědčení, jelikož se jim nelíbí celý ten byznys okolo. A upřímně s tím můžu zčásti souhlasit – už několik let se snažím šířit osvětu ve smyslu kupování kvalitního masa, přemýšlení o tom, odkud maso pochází. A také je dobré si opravdu uvědomit, že není třeba jíst maso třikrát denně. Mějte úctu ke každému kousku masa, které zpracováváte nebo máte na talíři a uvažujte o tom, co vše předcházelo tomu, že vy vychutnáváte fantastický, voňavý steak.

Autor:
  • Mohlo by vás zajímat